Christadelphian Biblický Korespondenční Kurs

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 21

 

NĚKTERÉ PRAKTICKÉ PROBLÉMY.

 

Týdenní čtení -                        Exodus kapitoly 37,38,39 a 40;

                                                Zjevení kapitola 20.

 

Čtení pro studium -                  List Římanům 12 a 13.

 

Ježíš řekl svým následovníkům: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (Jan kap 14 verš 15). Pamatujete si, jak dal Bůh skrze Mojžíše Židům zákon, který nazýváme „Mojžíšův zákon“? V tomto zákoně byla určitá pravidla, která říkala lidem, co smí a co nesmí dělat: a tato pravidla je měla vést v každodenním životě.

 

Tento zákon nemohl přinést lidem život, protože ho nebyli schopni dodržovat. Proto jim dal Bůh lepší cestu. Poslal svého syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal, jak žít. Ježíš nedal svým následovníkům list pravidel, který by říkal, jak se mají chovat v každé životní situaci.

 

Řekl jim, že nejdůležitější věcí je milovat Boha a prokazovat si navzájem lásku.

 

Ale jak Ježíš, tak a apoštolové ukázali konečná pravidla, co se nesmí, kterými se musíme řídit a rozumět jim.

 

Musíme poslouchat naše vladaře.

 

V Listu Římanům, kapitola 13, čteme ve verši 1:

 

„Každý ať se podřizuje vládní moci.“

 

Ať je náš vládce kdokoliv, svou pozici má jen díky tomu, že mu ji Bůh povolil (1 Petrův 2:13-15). Je to pravda a platí to i o našich nadřízených v práci. Proto se musíme podřizovat těm, kdo mají nad námi autoritu, dokonce i když jsou nelaskaví a nerozumní. Petr nám říká:

 

„Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, ale i tvrdým“ (1 List Petrův 2:18).

 

Neplatí to jedině v případě, kdy nám vůdce říká, abychom neposlouchali Boha. Jednou, když Petrovi a Janovi Židé zakázali učit o Ježíši a jeho vzkříšení, odpověděli:

 

„Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne Jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet“ (Skutky 4:19-20).

 

Ježíš sám se modlil za ty, jež Ho odsoudili k smrti. Budeme-li si pamatovat Jeho příklad, bude pro nás snažší oplácet zlé dobrým. Potrestání bezbožných musíme nechat Bohu. Apoštol Pavel říká:

 

„Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán‘“ (Římanům 12:19).

[Resource Manager]

Učedník nebojuje.

 

Musíme se podrobit našim vládcům ve všem - kromě případů, kdy řády odporují Božímu zákonu.

 

Například ve většině zemí jsou dnes zákony, které nutí mladé muže sloužit nějaký čas v armádě, námořnictvu či vojenském letectvu. Ale Bůh řekl, že Jeho děti nesmí bojovat. Ježíš řekl:

 

„...všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou“ (Matouš 26:52).

 

Pán Ježíš učil své učedníky, aby se modlili za své nepřátele, a tak jim ukázali lásku, lhostejno tomu, jak byli provokováni:

 

„Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi: ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou“ (Matouš 5:39).

 

I když to může způsobit potíže, a dokonce i vězení, následovníci Krista musí vždy odmítnout bojovat nebo vstoupit do armády. Ne proto, že všechny války jsou špatné, když Bůh nařídí mužům bojovat, pak je správné tak učinit. Avšak jeho nařízení pro nás v tomto věku je, abychom „se zlým“ nejednali jako on s námi „neodporovat zlu“: neboť víme, že přijde den, kdy Bůh sám vykoná soud nad bezbožnými.

 

Volby

 

Stejně jako Boží děti ve všech dobách, dnešní následovníci Pána Ježíše Krista jsou:

 

„...na zemi jen cizinci a přistěhovalci“ (Židům 11:13)

 

Čekají na příchod Pána, na příchod Božího Království: modlíce se, aby dostali místo v tomto Království. Ví, že všechny dnešní vlády s příchodem tohoto království pominou. Nepletou se do politiky. Nehlasují protože jejich představy života jsou takové, že by je žádný politik nemohl přijat a vykonávat, nemohl by být jejich „představitel“. Kdyby volili, tedy jen Pána Ježíše Krista.

 

„My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista“ (Filipským 3:20).

[Resource Manager]

Manželství - partnerství v Kristu.

 

Na světě jsou dvě skupiny lidí - ti „v Adamu“ a ti „v Kristu“.

 

Rozdíl mezi nimi je nesmírný. Ti v Adamu jsou sobečtí a požitkářští, ti v Kristu jsou služebníci Boží.

 

Přirozeně, ti v Kristu jsou jednotní v myšlení a pomáhají si, aby věrně sloužili Bohu. Nebudou se míchat s lidmi světa, protože jejich zájmy jsou úplně jiné.

 

Svou odlišnost od světa ukáží i v jejich postoji k manželství. Vyberou si partnera pro manželství z Boží rodiny, a ne ze světa. Apoštol Pavel zdůrazňuje důležitost tohoto oddělení ve 2 Listu Korintským kap.6 verše 14-15:

 

„Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘“

 

Nikdy nemůžeme být opravdu šťastni, když porušíme zákony Boží a zkušenost prokázala, že je to tragická chyba, vzít si nevěřícího.

 

Bůh nenávidí rozvod.

 

Manželství je spojení na celý život. Když Bůh stvořil Evu jako „pomoc“ pro Adama, byla ustanovena zásada:

 

„Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (1 Mojž. 2:24).

 

Pán Ježíš potvrdil, že manželství je na celý život, když řekl:

 

„A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Matouš 19:6).

 

Tedy Pán Ježíš zakazuje rozvod. Dokonce i když manželství neklape, následovník Krista je povinen prokázat lasku a trpělivost. V Malachijášovi, kap.2, verš 16 čteme:

 

„Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele.“

 

Zapamatujte si, že nikdy nemůžeme být opravdu šťastni, jestliže překračujeme Boží zákony.

[Resource Manager]

Ale...

 

Mluvili jsme o tom, jak je důležité vzít si pouze věřícího. Ale někdy se stane, že muž nebo žena, která uvěří v evangelium Boží a stane se učedníkem, už je ženatý, nebo vdaná. V tomto případě věřící patrner nemá opustit toho druhého. A samozřejmě je těžké zabránit tomu nevěřícímu, aby odešel, chce-li odejít, ale od věřícího se očekává, aby ukázal svou víru tím, že bude plnit svou úlohu věrné, snažit se „učinit manželství úspěšným.“ Mnoho lidí bylo přivedeno ke Kristu právě příkladem jejich věřících partnerů - tak, jak to Pavel navrhuje v 1 Korintským 7:16;

 

„Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?“

 

Slovo o polygamii.

 

V některých zemích může mít muž více žen součastně. Stejně jako manželství s nevěřícím a rozvod je i toto velká chyba. Vede to k neštěstí, povzbuzuje nevěrnost: a ruší to velký křesťanský ideál jednoho muže a jedné ženy, spojených láskou:

 

„Proto muž přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (1 Mojž. 2:24).

 

Všichni v Kristu - jedno tělo.

 

Věřící jsou spojeni v jedno tělo, s Kristem jako hlavní, je jejich povinností dbát, aby pravda ukázaná - zjevená z Bible, byla držena čistá, a nikdo k nic nepřidal a nebo neubral. Je též jejich povinností usilovat o dodržovaní přikázání Pána Ježíše Krista.

 

Když jeden z členů úmyslně poruší tato přikázání, pak ostatní musí udělat všechno pro to, aby mu pomohli vidět jeho chybu a vrátit ho na správnou cestu. Trvá-li stále na svém a koná zlo, pak není jiná možnost, než se od něho oddělit.

 

Společenství v Kristu.

 

Kristovi učedníci jsou roztroušeni po celém světě, ale všichni slouží jednomu Pánu a sdílejí stejnou naději.

 

Jsou spojeni dohromady pouty lásky a kamarádství. Spojeni v díle zvěstovaní evangelia - Dobré zprávy.

 

Tak nám káže Pavel:

 

„Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel, ani se nadarmo nenamáhal“ (List Filipským 2:14-16).

 

Shrnutí.

 

1) Musíme poslouchat naše vládce, ne však v případě, kdy nám přikazují neposlouchat Boha.

2) Nesmíme se účastnit aktivně v politice nebo (ještě hůře) ve válce.

3) Muž musí mít jen jednu ženu, a musí s ní zůstat celý život.

4) Je tragickou chybou vzít si nevěřícího.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs

 

OTÁZKY LISTU ČÍSLO 7.

 

Tyto otázky jsou k lekci 19, 20 a 21.

 

 

Otázky k lekci číslo 19

 

1) Bible nám říká, že Ježíš se zjevil aby, zmařil činy ďáblovy (1 List Janův 3:8). V Listu Židům, kap. 2 verš 14 čteme, „že svou smrtí Ježíš zbavil moci ďábla.“ Jak tomu rozumíte?

 

2) Co způsobuje, že hřešíme?

 

3) Co slovo „Satan“ znamená?

 

 

Otázky k lekci číslo 20

 

1) Vypište verš, který ukazuje, že musíme být pokřtěni.

 

2) Jak je křest odlišný od kropení? (Postříkání vodou).

 

3) Jak dává křest nový začátek našemu životu?

 

 

Otázky k lekci číslo 21

 

1) Vypište verš, který ukazuje, že musíme poslouchat naše vládce, nebo komu jsme podřízeni.

 

2) Za jakých okolností by byl následovník Krista donucen porušit zákony jeho země?

 

3) Proč myslíš, že by byla chyba pro učedníka (následovníka) Kristova, kdyby si vzal někoho, kdo není učedník Pána Ježíše.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 22

 

PUTOVÁNÍ V NOVÉM ŽIVOTĚ.

 

Týdenní čtení –                        Žalm 119;

                                                 List Filemonovi.

 

Čtení pro studium lekce -         Židům kap. 12.

 

Když jsme pokřtěni, narodíme se znovu. Nikodémovi, který přišel v noci k Ježíši, Ježíš řekl:

 

„Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království“ (Jan 3:3).

 

Ježíš pokračuje vysvětlováním, že nemluví o přirozeném narození, ale o narození pomocí Ducha Božího. V Janovi, kap. 3 verš 6 říká:

 

„Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je Duch.“

 

Když se narodí dítě, začíná nový život. A když jsme pokřtěni, začínáme nový život „v Kristu“. Apoštol Pavel říká v 2 Listu Korintským, kap. 5 verš 17:

 

„...kdo je v Kristu, je nové stvoření.“

 

Máme-li růst v Kristu, musíme se stále snažit plnit co jsme si předevzali. Jestliže tak nečiníme, ten „starý člověk“, kterého jsme se při křtu zřekli, zničí v nás to dobré předsevzetí.

 

Pomoc na naší cestě.

 

Kdybychom bojovali sami, nikdy bychom „nevyrostli“ v Kristu. Ale Bůh nám dává vše, co pro svůj duchovní růst potřebujeme.

 

Dal nám velké privilegium, přicházet k němu v modlitbě skrze Pána Ježíše Krista. Všechny naše potíže, radosti i smutky můžeme vložit na Něho, můžeme za Ním přijít kdykoliv, prosit o pomoc a Otec nebeský nás vyslyší a pomůže nám kvůli Ježíši.

 

Dal nám Své Slovo, Bibli. Nemůžeme mít lepšího průvodce na naší cestě, Bible nás naučí dívat se na svět z jiného úhlu. Poučí nás o Božích cestách, pomůže nám, abychom mohli činit to, co od nás požaduje Otec a to je. abychom rostli v „nového člověka“ v Kristu. V 2 Timoteovi, kap.3 verše 16-17 čteme, že:

 

„Veškeré Písmo...je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlivost, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“

 

Bůh nám dal schopnost přemýšlet o jeho slově a Jeho cestách. V Knize Přísloví, kap. 23, verš 26 čteme:

 

„Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.“

 

Necháme-li své myšlenky prodlévat stále více v Božích věcech, postupně se staneme lepšími.

[Resource Manager]

Víra a činy.

 

Čtení, modlitba a meditace nám pomohou, abychom dělali dobro. Jednou se někdo zeptal Ježíše:

 

„...které přikázání je v zákoně největší?“ (Matouš 22:36). Ježíšovu odpověď čteme ve verších 37-39.

 

„Miluj Hospodina, Boha svého, celým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné. Miluj svého bližního jako sám sebe.“

 

Není lehké tato přikázání plnit. Celým svým srdcem, duší a myslí můžeme milovat Boha jen tehdy, budeme-li si stále uvědomovat, jak velmi nás Bůh miloval a kolik pro nás udělal.

 

Učinil pro nás veliké věci. Jak můžeme splatit tento velký dluh, který u Něho máme? Nemůžeme pro Něho udělat nic!

 

Ale jaké bylo druhé přikázání, které nám Ježíš dal?

 

„Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Zde je něco, co můžeme udělat! Můžeme pomoci jiným lidem, prokázat jim pozornost a lásku, jako Bůh prokázal nám.

 

To největší, co můžeme pro druhé udělat, je předat jim Tu dobrou zprávu o Božím království, v které jsme začali věřit. Tak jako nás Bůh pozval, abychom se drželi Jeho cest a těšili se z naděje v Jeho Království, tak i my můžeme pozvat druhé, aby s námi sdíleli radost, kterou jsme nalezli.

 

Ježíš jednou řekl:

 

„Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi“ (Matouš 7:12).

 

Bůh přijme činy lásky, které prokazujeme ostatním, jako bychom je prokazovali Jemu. Tak zde existuje něco, co můžeme dělat, abychom prokázali ocenění Jeho lásky k nám.

 

Učedník a svět.

 

Dnes je na světě spousta věcí, které nejsou zbožné. Existuje například mnoho knih, novin, obrazů, které rychle obracejí naši mysl na věci, které jsou zlé a nečisté: někdy tyto věci působí na nás až příliž. Ale - jakkoliv silně na nás působí - musíme se od nich odvrátit: jestli to neuděláme, odvedou nás od Boha.

 

Neúčast v bezbožných radovánkách světa bude znamenat ztrátu některých našich přátel - protože nepochopí, proč odmítáme dělat věci, které nás kdysi těšily.

 

Ale najdeme si mnoho nových přátel: pro které - jak pro nás - oddělení od světa bude znamenat vzájemné sjednocení. Budeme Božími dětmi, bratři a sestry v Kristu.

[Resource Manager]

Připomínka na smrt Ježíše.

 

Křest nám dává nový začátek. Křestem jsme vyrazili na rovnou a úzkou cestu, která vede do Božího království. Avšak jsme příliš lidští a brzy zapomeneme mnoho z toho, co pro nás Ježíš udělal, když zemřel ukřižováním.

 

Ježíš věděl, jak lehce jeho učedníci zapomenou: a proto jim řekl, aby si Ho něčím připomínali. Otočte si na Lukášovo evangelium, kap. 22 verše 14-20. Je to příběh, kterému se obyčejně říká „Poslední večeře“, protože to bylo poslední jídlo, které Ježíš jedl s učedníky před svou smrtí. Podívejte se, jak chléb a víno měly učedníkům připomenout, že za ně Ježíš dal život. Řekl jim:

 

„...To čiňte na mou památku.“

 

Nyní si přečtěte 2 Korintským kap. 11 verše 23-28. První křesťané se setkávali první den každého týdne, aby si připomněli Ježíše tak, jak jim přikázal.

 

Praví učedníci Pána Ježíše se budou scházet, tak jak to dělali první následovníci Krista - (a nejvhodějším dnem je obvykle neděle), aby lámali chleba a pili víno na připomínku toho, jak bylo Ježíšovo tělo probodeno a Jeho krev za ně prolita.

 

A jak rosteme v Kristu, vzpomínka na Pána Ježíše se stane důležitější a uvědomíme si, že On je stále s námi.

 

Musíte se rozhodnout.

 

Až dočtete tyto listy, budete jako jedni z těch, kdo stojí u ukazatele směru. Víte, že jedna cesta vede k smrti. Druhá je cesta života. Po cestě života jdou ti, kdo uvěřili Slovu Božímu, podrobili se Božímu přání a byli pokřtěni v Krista. Ježíš sám je s nimi na této cestě. Je jejich přímluvce a ochránce. Přidáte se k ním také? Uvěříte slavnému poselství Slova Božího? Necháte se pokřtít v Kristu? Toužíte mít Naději? Pamatujte si, co Ježíš řekl:

 

„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen“ (Marek 16:16).

 

Shrnutí

 

1) Každý den se musíme modlit a číst Bibli.

2) Po křtu se musíme snažit setkávat se se spoluvěřícími každý týden k lámání chleba a pití vína na památku Pána Ježíše (samozřejmě to vždy není možné, protože tam, kde žijeme, nemusí být lidé se stejnou vírou).

3) Musíme se pokusit vzdát se všech věcí, které nás vedou ke hříchu.

4) Musíme se snažit činit dobro ostatním lidem.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs

 

ZÁVĚREČNÉ OTÁZKY.

 

 

Otázky k lekci 22.

 

1) Která jsou dvě největší přikázání Boží?

 

2) Vyjmenujte, čím by se učedník neměl ve volném čase zabývat!

 

3) Vyjmenujte některé z věd, které by měl Ježíšův učedník dělat ve volném čase.

 

 

Všeobecné otázky.

 

1) Myslíte, že vám tento kurs pomohl přiblížit Bibli?

 

2) Chcete se nás něco zeptat?

 

3) Chtěli byste se setkat s Christadelphian? Kdyby to bylo možné, chtěli byste se osobně zúčastnit setkání?

 

CBM

ACBM

 

CzechCorrespondenceCourseCBMR.pdf