Christadelphian Biblický Korespondenční Kurs

[Resource Manager]

Spravedlivý soudce.

 

Když se Ježíš vrátí, vzkřísí mrtvé a shromáždí Své následovníky, spolu s těmi, kteří budou v té době žít. Přijde čas soudu. Po soudu těm, kteří budou přijati, bude dán věčný život a Ježíš jim řekne, jak se dočtete v Matoušovi, kapitola 25, verš 34:

 

„Pojďte, požehnaní mého otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“

 

Bůh pověřil, jeho Syna Ježíše aby, byl soudcem. V Janovi kap. 5, verše 28-30, kde Ježíš hovoří o zmrtvýchvstání, čteme:

 

 

„... přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší Jeho hlas, a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé vstanou k odsouzení. Sám od sebe nemohu dělat nic: jak mi Bůh přikazuje, tak soudím a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mně poslal.“

 

Bude soudit s moudrostí, kterou mu dal Bůh. V Izajášovi, kapitola 11, verše 3 až 4 čteme:

 

„Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva.“

 

Lidé mohou soudit podle toho, co vidí a slyší: ale Pán Ježíš bude znát srdce lidí a nebude ve svém soudu dělat chyby.

 

Kdo bude před soudnou stolicí?

 

Ti, kteří skrze víru, přijali milostivou Boží nabídku k věčnému životu a kteří byli pokřtěni ve jméno Kristovo, budou shromážděni před soudnou stolici Kristovu. Ale nebudou jediní. Budou tam také věrní mužové z dob Starého Zákona. A samozřejmě, že tam budou i ti, kteří nebyli věrní. V Listu Židům kap. 10, verše 26-27 čteme:

 

„Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a žárem ohně, který stráví Boží odpůrce.“

 

Ti, kteří nikdy nepoznali pravdu o živém, jediném Bohu a Jeho synu Ježíši Kristu, nebudou vzkříšeni k soudu. Snad se pamatujete na verše 20-21 ze Žalmu 49 které praví o takovém člověku:

 

„musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo. Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum (rozumět - poznat), podobá se zvířatům, jež zajdou...“

 

(Když čtete v Izajášovi, kapitola 26, verše 13 -14 uvidíte, že učí totéž.)

[Resource Manager]

Co se stane se zavrženými?

 

Viděli jsme, že ti, kteří přijdou před soudnou stolici Kristovu, budou rozděleni do dvou skupin. Kristus některé přijme, jiné zavrhne. Věčný život dá těm, které přijme.

 

Ale co se stane odmítnutým? Jaký bude jejich trest?

 

Nevíme všechny podrobnosti jejich trestu. Něco je ale jisté. Nejdříve budou přinuceni spatřit, jak bláhoví byli: uvědomí si, co ztratili a to způsobí muka jejich mysli. O těchto lidech Ježíš řekl:

 

„Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím Království a vy budete vyvrženi ven“ (Lukáš, kap. 13,verš 28).

 

Nakonec tito lidé budou úplně zničeni. Ježíš přirovnal Soud k žatvě, kde se zrní oddělí od plevelu. Zrní je pečlivě uchováno. Ale plevel je zničen v ohni (Matouš kap. 13, verše 36-43).

 

Pavel učí též:

 

„...zjeví se Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděli, aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha a na těch kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba daleko od Pána a slávy jeho moci.“ (2 Tesalonickým, kapitola 1, verše 7-9).

 

Láska nebo strach.

 

Zdá se, že jsou jisté pasáže, které nás varují, abychom nebyli příliš sebejistí, jak dopadneme před soudnou stolicí:

 

A zase na druhé straně jsou texty, které nás povzbuzují, abychom byli plni důvěry. Není v tom žádný protiklad. Nemusíme mít žádnou důvěru - v sebe: musíme mít nespoutanou důvěru - v zachraňující moc a lásku Boží.

 

Ač můžeme začít tím, že se budeme bát Boha, postupně se Otce Nebeského naučíme milovat a úplně mu věřit. A tak Jan říká:

 

„V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu“ (1 List Janův, kap. 4, verš 17).

 

„Láska nezná strach: dokonalá láska strach zahání“ (1 List Janův, kap. 4, verš 18).

 

Shrnutí.

 

1) Jednoho dne bude soud.

2) Soud nastane až Pán Ježíš se vrátí na zem. Po vzkříšení mrtvých.

3) Všichni, kdo znali pravdu Boží, budou shromážděni k soudu.

4) Ti, kteří budou přijati u Kristovy Soudcovské stolice, dostanou věčný život.

5) Ti, kdo budou zavrženi, budou trpět mukami svědomí a čeká je věčná záhuba.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 15

 

OTEC A SYN.

 

Týdenní čtení -                        1 Mojžíšova, kapitoly 48-50:

                                                1 List Petrův, kapitoly 1-3.

 

Čtení pro studium lekce -         Izajáš, kapitola 45.

 

Jednou, když se Ježíš modlil ke Svému Otci, použil tato slova:

 

„A život věčný je v tom, když poznají Tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan, kapitola 17 a verš 3)

 

Proto musíme znát Boha Otce a Jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Věčný život závisí na této znalosti.

 

A jak jinak se můžeme dovědět o Bohu a Pánu Ježíši Kristu, než čtením Bible? Nemůžeme vědět něco o Bohu, pokud nestudujeme poselství, které nám On sám dal.

 

Hospodin Bůh řekl:

 

„Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ (Izajáš, kap. 55, verše 8-9).

[Resource Manager]

Jeden Bůh a Otec všech.

 

Co se můžeme z Bible o Bohu dozvědět? Prorok Izajáš zaznamenal co Bůh řekl:

 

„Pamatujte na to, co bylo na začátku od věků! Já jsem Bůh a jiného už není....“ (Izajáš 46,verš 9). Když apoštol Pavel psal Timoteovi, říká o něm:

 

„požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle: jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět.“ (1 List Timoteovi, kap. 6, verše 15-16.)

 

Kdyby Bible mluvila jen o Boží síle a svatosti, samozřejmě bychom se Boha báli, ale mohli bychom pokládat za těžké milovat našeho stvořitele. Ale Bůh nám ukázal, že je také laskavý a milosrdný.

 

Když Mojžíš vedl „děti Izraele“ přes pustinu, ztrácel odvahu těžkostmi, kterým musel čelit: a aby nabyl odvahu, modlil se tedy k Bohu, říkajíc:

 

„Dovol mi spatřit tvou slávu.“

 

Čteme o tom v 2. Mojžíšově Knize, kap. 33, verše 17 -23 a též kap. 34, verše 6-7, kde Bůh zjevil Mojžíšovi svůj charakter, těmito slovy:

 

„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný.“

 

Když uvažujeme o Boží dobrotivosti, můžeme říci se žalmistou:

 

„Dobrořeč má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému Jménu!“ (Žalm 103, verš 1).

[Resource Manager]

Syn Boží.

 

Bůh, od počátku, naplánoval narození svého Syna, aby byl našim spasitelem. Ve Starém Zákoně je mnoho proroctví která předpovídají narození Pána Ježíše. Jedno je v Izajášovi, kapitola 7, verš 14, kde čteme:

 

„Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.“

 

Immanuel znamená v hebrejském jazyku „S námi Bůh“ a Bůh zde tedy slibuje Syna, který bude od Boha a který bude Boha representovat.

 

A tak se i stalo. Jak říká apoštol Pavel:

 

„Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy podrobeného zákonu.“ Galatským, kap. 4, verš 4.

 

Před Ježíšovým narozením, anděl řekl Jeho matce:

 

„Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní: proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (Lukáš kap. 1, verš 35.)

 

Předtím, než začal kázat, byl Ježíš pokřtěn v řece Jordánu. V té chvíli mu Bůh dal Ducha Svatého, což značilo, že měl neomezenou moc (sílu Ducha Svatého) a Bůh mu řekl:

 

„Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ Marek, kapitola 1, verš 11.

 

Přirozenost Krista.

 

Protože byl Ježíš zrozen z ženy, měl tělo, přirozeně lidské jako máme my. V Listu Židům, kapitola 2, verš 14 až 17 čteme:

 

„.....i on se stal jedním z nich...“ a dále:

 

„Proto musel být ve všem jako jeho bratři.“

 

Ano, před svým vzkříšením byl Ježíš jako my, (Po zmrtvýchvstání mu bylo Otcem Nebeským dáno mocné nesmrtelné tělo)

 

Protože však Ježíš byl Syn Boží, měl dokonalé myšlení. Jeho charakter byl dokonalý, přestože měl slabou lidskou přirozenost, která je náchylná k hříchu, jeho vlastnosti byli dokonalé. Jeho myšlení ryzí. A proto Ježíš, syn Boží nehřešil.

[Resource Manager]

Nesprávný názor.

 

Mnozí lidé, opomenuli učení Bible o Bohu a tak uvěřili v něco, co se nazývá „Trojjedinost Boži“. Říkají nám, že Bůh Otec jeho Syn, Ježíš, a Duch Svatý, Boží síla, jsou tři osoby a všechny jsou rovnocenné. (O Duchu Svatém budeme hovořit v budoucí lekci). A učí, že tyto tři osoby jsou jediný pravý a věčný Bůh.

 

Slovo „Trojjedinost“ ani fráze „Bůh Syn“ se v Bibli nevyskytují. Skutečně, celá myšlenka odporuje učení Bible.

 

Tak, jako syn nikdy nemůže být rovnocenný s otcem stejně tak, Ježíš se nikdy nemůže rovnat Bohu - Otci. Nikdy nežádal rovným být, ale ve všem, závisel na Svém Otci.

 

Ježíš řekl:

 

„Syn nemůže sám o sobě činit nic než to, co vidí činit Otce“ (Jan, kap. 5,verš 19)..

 

Je pravda, že Ježíš jednou řekl: „Já a Otec jsme jedno“ (Jan, kap.10, verš 30).

 

Ale i my přece říkáme, že jsme jedno s někým, s kým dokonale souhlasíme. Jestliže naše myšlenky jsou zajedno.

 

V tomto smyslu byl Ježíš také jedno se svými učedníky, protože se modlí v Janovi kapitola 17, verš 21:

 

„aby všichni (učedníci) byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás.“

 

 

Obraťte na 1 List Korintským, kap. 15 a čtěte verše 24 až 28. Všimněte si zvláště verše 28

 

„Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.“

 

Tento verš nám říká, že dokonce i na konci svého 1000 -letého panování na zemi bude Ježíš podřízen svému Otci: a Bůh sám bude vše ve všem.

 

Odkud přišla víra ve „Svatou Trojici“? (Trojjedinost Boží)

 

Prvotní křestané v trojjedinost nevěřili. Věřili tomu, co učila Bible - že je. zde;

 

„JEDEN BŮH a JEDEN prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk KRISTUS JEŽÍŠ.“ (1 List Timoteovi kapitola 2, verš 5).

 

A uplynulo více než tři sta let po Ježíšově narození, než křestané začali věřit ve „Svatou Trojici.“ Tato víra nebyla založena na učení Bible, ale na bájích starověkých Reků, kteří nevěděli nic o jediném pravém Bohu.

[Resource Manager]

Pravá víra prvotních křestťnů.

 

V Apoštolském Vyznám víry, které bylo sepsané přibližně 100 roků po nanebevstoupení Pána Ježíše, a které ustanovuje víru prvních křesťanů, čteme:

 

„Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země a v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, našeho Pána, který byl počat z Ducha svatého.“

 

Toto je správné pravdivé učení - učení Bible Svaté.

 

Souhrn.

 

1) Je jen jeden Hospodin Bůh, stvořitel nebe a země a všeho kolem nás!

2) Hospodin Bůh, není „tři rozdílné osoby v jednom“. Tvrzení o trojjedinost není v Bibli.

3) Pán Ježíš Kristus není Bůh: je Synem Božím.

4) Ježíš je člověk, ale nedá se srovnat s kterýmkoliv jiným člověkem. Jeho myšlení bylo od Boha.

5) Jeho narození bylo velikým zázrakem, protože Jeho matka byla panna a protože Ježíšův Otec byl - Hospodin Bůh Všemohoucí.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs

 

OTÁZKY LISTU ČÍSLO 5

 

Tyto otázky jsou k lekci číslo 13, 14 a 15.

 

 

Otázky k Lekci číslo 13.

 

1) Najděte verš v Bibli, který dokazuje, že Ježíš vzkřísí mnohé mrtvé, když přijde zpět na zem.

 

2) Proč se v Bibli někdy mluví o mrtvých, že jako jen „spí“?

 

3) Jaká bude práce spravedlivých po vzkříšení a soudu? (Matouš 25:34)

 

 

Otázky k Lekci číslo 14.

 

1) Vypište verš z Bible, dokazující že bude den soudu.

 

2)Kdy bude tento den soudu? (Víme už, že čas zná jen Otec - Skutky 1 kapitola, verš 7)

 

3) Kdo bude Soudce? A kdo souzený?

 

 

Otázky k Lekci číslo 15.

 

1) Jak můžeme poznat, jediného pravého Boha?

 

2) Jak rozumíš tomu, že Ježíš je syn Boží?

 

3) Napiš verš, který praví, že Hospodin Bůh je větší než Ježíš.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 16

 

DUCH SVATÝ

 

Týdenní čtení -                        2 Mojžíšova, kapitoly 1-6:

                                                1 List Petrův, kapitoly 4-5.

 

Čtení pro studium listu -          Žalm 51.

 

Síla, kterou není možné měřit.

 

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Zamyslete se nad tím, kolik práce dá postavit dům. Uvědomte si, kolik to chce plánování, příprav, práce pro zručné muže různých oborů, a všichni pracují společně. Kolik to jen dá přemýšlení a energie! Jaké množství energie a myšlenek to vyžaduje!

 

Kolik přemýšlení, kolik moudrosti a energie potom bylo zapotřebí na vytvoření nebe a země. Odkud se vzala ta síla na tuto úžasnou práci? Odpověď najdeme v Žalmech:

 

„Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup ..... Co On řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí“ (Žalm 33, verše 6 až 9).

 

Duch Boží.

 

Síla Boží je síla, kterou Bůh používá na vytvoření a udržování všeho kolem nás. V Bibli se tato síla nazývá „duch Boží“. Tak čteme v 1 Mojžíšově kap. 1, verš 2:

 

„Ale nad vodami vznášel se duch Boží.“ Pomocí této síly Bůh oživil Adama. Vdechl mu dech života (1 Mojž., kap. 1, verš 7). A v Jobovi, kap. 26, verš 13:

 

„Jeho duch dal nebesům velkolepost.“

 

„A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále“ (1 Sam. 16:13).

 

Síla Boží byla rovněž použita k tomu, aby řídila myšlenky těch, kteří psali Bibli. Nezapisovali své vlastní myšlenky, nýbrž byli vedeni Bohem k tomu, aby psali Jeho Slova. Tak čteme v 2 Listu Petrově kap. 1, verš 21:

 

„Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“

 

Mluvíme-li o „proroctví“, obvykle tím myslíme, předvídání budoucnosti. Ale v Bibli je slovo „proroctví“ ve skutečnosti slovo Boží, ať už je to slovo o minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti.

 

Snad jste si v Petrových slovech všimli, že Boží duch se nazývá „svatý duch“. Slovo „svatý“ znamená „vyhrazen“ pro speciální záměr.

[Resource Manager]

Duch svatý a Pán Ježíš Kristus.

 

Byl to Duch svatý, který způsobil narození Pána Ježíše. Tak anděl řekl Marii:

 

„Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní: proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (Lukáš kap. 1, verš 35.)

 

Vidíte zde, že „Duch svatý“ a „moc Nejvyššího“ je jedno a to samé.

 

Při svém křtu v řece Jordáně byl Ježíšovi dán Duch svatý bez míry. V Janovi, kap. 3, verš 34 čteme:

 

„Ten koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého ducha v plnosti.“

 

Ježíš dostal veškerou moc. I jiným mužům z doby Starého i Nového zákona dal Bůh část své síly-avšak žádný jiný člověk nebyl nikdy vhodný k tomu, aby měl takovou moc, jakou Bůh dal Ježíši.

 

Učedníkům byl slíben Duch svatý.

 

Dříve než od nich odešel, Ježíš slíbil svým dvanácti učedníkům, že i jim bude dán Duch svatý.

 

V Janovi, kap. 14, verše 25 -26 říká:

 

„Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, (síla Boží) kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“

 

Zde Ježíš mluví o Duchu svatém, jako by to byla osoba: a někteří lidé si opravdu myslí, je to osoba, že je to Bůh. Avšak z Bible jsme jasně viděli, že Duch svatý jest síla Boži, takže víme, že tato myšlenka nemůže být pravdivá. Proč tedy Ježíš zde mluví o Duchu svatém, jako by to byla osoba?

 

Přečtěte si verš 14, Žalmu 65, který říká:

 

„Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.“

 

Když tohle čtete, dává nám to pěkný obraz zralého obilí stojícího vysoko v údolí, avšak nepředstavujeme si, že doliny zvučí hlaholem a zpěvem - je to jenom způsob žalmisty, jak popisuje obraz.

 

Zrovna tak, když Ježíš mluví o Duchu svatém jako o bytosti, která dělá to či ono, jen nám ukazuje, jak reálná věc tento Duch, anebo tato Boží síla je. Jak veliká je to síla!

[Resource Manager]

Naplnění Duchem svatým.

 

Víme již, že Ježíš před svým odchodem do nebe, slíbil učedníkům zvláštní sílu, moc. Řekl jim, aby zůstali v Jeruzalémě a:

 

„..... čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení“ (Skutky kap. 1,verš 4). A slíbil jim:

 

„..... budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní“ (verš 5).

 

Ve Skutcích kap. 2 čteme, jak čekající učedníci byli naplněni Božím duchem. Čtěte verše 1-3. Duch přišel s hukotem,

 

„.......jako když se žene prudký vítr.“

 

třesouc domem, ve kterém byli všichni shromážděni. Jazyky plamene se ukázaly nad každým z nich a to byl znak toho, že jim byl dán duch Boží. Od té chvíle byli schopni činit mnohé zázraky, jak jim Pán Ježíš slíbil.

 

Duch přichází i k nám.

 

Viděli jsme, že ti, kdo napsali Bibli, byli vedeni Bohem k tomu, aby psali Boží Slova. Bible byla tedy napsána pomocí Boží síly, silou Ducha svatého. Pán Ježíš jednou řekl:

 

„Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život“ (Jan, kap. 6, verš 63). Bible je zázrak!

 

Když čteme Slovo Boží, my vlastně též, v jiném smyslu přijímáme ducha Božího. Slovo Boží může způsobit nádhernou změnu v našich životech, pomáhá nám růst, dospět a líbit se Bohu. Slovo Boží posvěcuje (Jan 17, verš 17).

 

Čteme tedy, Slovo Boží pilně s modlitbou na rtech a zapamatujme si slova:

 

„...jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení“ (1 List Petrův kap. 2, verš 2).

 

Co jsme se naučili o Duchu svatém?

 

1) Duch svatý je síla Boží. Slovo „svatý“ znamená vyhrazený nebo oddělený pro zvláštní účely.

2) Bible byla napsaná pomocí Ducha svatého.

3) Ježíš byl počat pomocí Ducha svatého.

4) Všichni Boží proroci, dostali jistou míru Božího ducha, ale Ježíšovi byla dána plně. „Bez míry“.

5) Po Ježíšově nanebevstoupení, byl Duch svatý, dán jeho učedníkům.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 17

 

DARY DUCHA SVATÉHO.

 

Týdenní čtení -                        2 Mojžíšova, kapitoly 7-14:

                                                Malachiáš, kapitoly 1-2.

 

Čtení pro studium lekce -        List Efezským, kapitola 4

                                               1 List Korinským, kapitola 14.

 

Ježíš slíbil svým učedníkům, že dostanou Ducha svatého. Řekl jim:

 

„Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky: budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane: na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ (Marek kap, 16 verš 17 -18).

 

Proč byly učedníkům dány tyto sliby?

 

Důkaz, že poselství apoštolů bylo poselství Boží.

 

Ježíš byl ukřižován a Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Odešel do nebes, a ponechal zde svou malou skupinku učedníků, kterým řekl:

 

„Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (Marek kap. 16, verš 15).

 

To byl veliký úkol. Naslouchali by jim lidé? Jisté by neuvěřili příběhu o muži, navráceného k životu po třech dnech smrti!

 

A proto byla dána učedníkům síla, dělat zázraky jako znamení toho, že jejich poselství je od Boha. Čteme, jak v den letnic kázali Slovo Boží Židům v cizích jazycích, které se nikdy neučili a nemohli by takto mluvit, kdyby neměli sílu Boží, neboli Ducha svatého. Toto mluvem v různých jazycích, se nazývá dar „mluvit ve vytržení.“

 

Není divu, že lidé byli ohromeni, a není divu, že jim naslouchali.

 

Dary ducha pomáhaly vést mladou církev.

 

Jako výsledek kázání v den letnic se 3000 mužů a žen přidalo k učedníkům a stali se věřícími (Skutky kap. 2 verš 41). A tak měla mladá církev dobrý začátek.

 

Ale představte si těžkosti, které tu byly. Tak veliká rodina věřících potřebovala někoho, kdo by jí vedl a učil a poradil jim v rozhodnutích, které museli dělat. Nemohli se poučit z Nového Zákona, protože nebyl ještě napsán.

 

Proto byly dary ducha seslány - nejenom, aby přesvědčily nezasvěcence o pravdivosti poselství apoštolů, ale také, aby pomohly a učily první následovníky Kristova učení a usnadnily jim začátky jejich církevního života.

[Resource Manager]

Jaké byly tyto dary?

 

V 1 Listu Korinským kap. 12, verš 18, apoštol Pavel ukazuje, že různí členové církve dostali různé dary, proto, aby každý člen mohl pracovat pro dobro ostatních. Pak ve verších 28-29 udává seznam darů:

 

„A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele: potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.“

 

První tři dary - byly ty nejdůležitější - byly dány pro výuku prvních následovníků učení Kristova.

 

Tyto dary Ducha zanikly.

 

Již jsme se dozvěděli, že v době prvních věřících učení Kristova, nebyl ještě napsán Nový Zákon, a naznačili jsme, že je to jeden z důvodů, proč byly tyto duchovní dary tak nutné. Dnes čteme o životě Ježíše Krista a můžeme číst Listy apoštolů. Ale oni neměli žádný písemný záznam o slovech která řekl Pán Ježíš a proto apoštolové, proroci a učitelé se svými dary ducha Božího byli nezbytnou pomocí mladé církvi.

 

Po sepsání Nového Zákona, už nebylo potřeba této zvláštní Boží pomoci. Všechno, co dnes věřící potřebují znát, (aby mohli žít jak Bůh žádá a následovat Krista) pro ně zapsáno v Starém a Novém Zákoně. Proto dary ducha Božího, zanikly.

 

Apoštol Pavel psal o tom, že se to stane. V 1 Korintským kap. 13, verš 8 čteme:

 

„Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine (nebo skončí): Jazyky - ty ustanou: poznám - to bude překonáno.“

 

Je zřejmé, že dary nebyly odebrány najednou, v určitou chvíli kdy byl dopsán Nový Zákon: ale jak šel čas, pokud apoštolové, kteří mohli tyto dary předat dalším, nezemřeli, a potom, tyto dary nemohli být předány, dalším následovníkům.

[Resource Manager]

Má dnes někdo tyto dary?

 

Někteří lidé tvrdí, že mají dary Ducha svatého a ponejvíc tvrdí, že jsou schopni mluvit ve vytržení a léčit nemocné. Jak můžeme prověřit ty, kteří tvrdí, že dělají zázraky duchem Božím?

 

Prvně si připomeneme, že apoštol Pavel řekl v 1. Listu Korintským, kapitola 13, že přijde čas, kdy „dary“ pominou. O kterém čase Pavel hovoří? Jestli tato doba nepřišla, po dokončení Nového Zákona, kdy tedy přijde?

 

Zajisté né příchodem Království, které očekáváme, protože potom nastane doba, kdy: „vyleji svého ducha na každé tělo“ (Joel 3:1), dary budou působivější než „v době apoštolské“. (Dary ducha svatého jsou ve skutečnosti nazvány v Bibli, „moc budoucího věku“ - a první učedníci měli „první plody“ těchto darů Ducha svatého, Židům, kap. 6, verš 5).

 

Za druhé si všimněte, že dary Ducha svatého byly dány, aby pomohly pravé církvi. Pravá církev věří a káže Slovo Boží. Mnozí z těch, kdo tvrdí, že mají dnes moc Ducha svatého - a téměř všechny dary - učí věci, které nejsou v Bibli. Káží věci, které se ve Slově Božím nevyskytují. Musíme proto tato tvrzení odmítnout.

 

Za třetí musíme přiznat, že mnohé z tzv. zázraků na nás nezapůsobili. (Jaký obrovský rozdíl, když léčil Pan Ježíš a apoštolové!) Mnohé „léčby“ se brzy ukáží jako neúčinné a další se mohou vědecky vysvětlit. Dobrý hypnotik, může dosáhnout stejných výsledků.

 

Ti, kdo věří všemu, co je napsáno v Bibli, nebudou tvrdit, že mají dary Ducha, protože ví, že tyto dary pominuly po napsání Knih Nového Zákona.

 

Konečně ještě jedna připomínka:

 

Když čteme Bibli, přijímáme ve skutečnosti, v jiném, reálnějším smyslu, dar ducha Božího. Chceme-li být zachráněni, ukažme, že oceňujeme tento nádherný Boží dar tím, že ho čteme pozorně a co nejčastěji.

 

Souhrn.

 

1) Dary Ducha svatého, tyto nadlidské síly, byly dány prvním následovníkům učení Krista ke splnění určitých úkolů.

2) Byly to dary pro tyto účely:

    A) jako znamení pro nevěřící,

    B) jako pomoc pro budování první církve.

3)Byly dány jenom do té doby, pokud se nenapíše Nový Zákon. Po této době zanikly.

4)Od té doby, nikdo z lidí, nebyl schopen, dělat zázraky z moci Božího ducha Svatého.

5)Ti, kdo dnes tvrdí, že dělají zázraky, mohou silou svého působení na mysl člověka, tak jako hypnotizéři, provádět léčení. (Případ, kdy myšlenky mají vliv na zdraví těla). Avšak nejde o sílu a dar Ducha svatého.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 18

 

KŘÍŽ

 

Týdenní čtení -                        2 Mojžíšova, kapitoly 15 -20:

                                                Malachiáš, kapitoly 3 - 4.

 

Čtení pro studium lekce -        Žalm 22

                                               Izajáš, kapitola 53.

 

Proroctví o utrpení Pána Ježíše Krista.

 

O utrpení Pána Ježíše čteme v evangeliích. Avšak úplnější obrázek získáme, přečteme-li si také některé z proroctví Starého zákona.

 

Obraťte na Žalm 22. Tento Žalm nám pomůže porozumět jak se Ježíš cítil při ukřižování:

 

„Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem kdo mně vidí Jsem jenom pro smích, šklebí se na mně, potřásají hlavou: Svěř to Hospodinu! Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ (verše 7-9).

 

Nejenom bolest, ale i hanba ukřižování na něj těžce doléhala. Čtěte tento Žalm velmi pomalu a pozorně. Snad víc, než kterákoliv jiná slova v Bibli tyto verše nám mohou pomoci ocenit, co pro nás Ježíš vytrpěl. Podívejme se opět na verše 16-17:

 

„Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje: sápou se jako lev, probodli mé ruce a nohy.“

 

Proč musel Ježíš tolik trpět?

 

Když myslíme na o ukřižovaného Ježíše a uvědomíme si, že nikdy nehřešil, ale vždy dělal to, co se líbilo Bohu, ptáme se sami sebe: „Proč se to muselo stát?“

 

Jedna věc je jistá: byla to jediná cesta, kterou mohli být lidé spaseni.

 

Ježíš se třikrát před ukřižováním modlil ke Svému Otci:

 

„Otče, chceš-li odejmi ode mne tento kalich, (a rozhodně dodal) ale né má, nýbrž Tvá vůle se staň.“ (Lukáš, kap. 22, verš 42).

 

Můžeme si být jisti, že kdyby to bylo možné, Bůh by Svého Syna ušetřil těch muk. Ale byla to jediná cesta.

[Resource Manager]

Boj s hříchem.

 

Ale přesto se znovu ptáme, proč zrovna utrpení a potupa kříže? Jedna z odpovědí je tato, že díváme-li se na ukřižovaného Ježíše, vidíme, čeho je vlastně hodna lidská přirozenost.

 

Pokusíme se to vysvětlit. Ježíš byl lidskou bytostí právě tak jako my, a právě tak jako my byl soustavně pokoušen, aby chyboval slovem i činem (Jakub 3:2).

 

Čteme, že:

 

„...vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, a nedopustil se hříchu.“ (Židům kap. 4, verš 15).

 

Byl pokoušen jako my jsme, avšak na rozdíl od nás se nikdy pokušení nepoddal. Neřídil se svou vůlí. Nesoustřeďoval se na sebe, nýbrž vždy dělal jen to, co od něho žádal Bůh.

 

A přece měl tělo lidské jako my - tělo, které ho mohlo přivést ke hříchu, kdyby proti němu stále nebojoval.

 

Odsouzením Adama ke smrti Bůh ukázal, že:

 

„Mzdou hříchu je smrt...“ (List Římanům, kapitola 6, verš 23).

 

A tím, že Ježíš byl ukřižován, toto dítě Adama bez hříchu, Bůh nám ukázal, že lidská přirozenost i ve svém nejlepším je hodna toliko hanby a smrti.

 

Ale Ježíš je bev chyb. Nikdy nezhřešil v myšlenkách, či ve skutcích. Proto Ho Bůh mohl vzkřísit k životu, spravedlivě, bez porušení zákona, který říká, že mzdou hříchu je smrt. A proto dal Bůh Ježíši novou přirozenost. Pán Ježíš už nikdy nebude pokoušen tělem ke hříchu, a nikdy nezemře (Římanům 6:9-10).

 

Poučení z kříže.

 

Skrze smrt Ježíše na dřevě nám Bůh ukázal, jak špatní jsme ve své lidské podstatě. A tohle musíme vědět předtím, než vůbec můžeme začít žít život, který Boha potěší.

 

Ale jsou zde i jiné působivé lekce. Děláme dobře, uvažujeme-li o skutečnosti, že Pán Ježíš byl Bohu přijatelnou obětí. Byl jako beránek, bez poskvrny a Bůh byl ochoten přijmout tuto dokonalou obět jako obětování pro ty, kteří věří, že Ježíš je „beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan, kap. 1, verš 29).

 

Další důležitá lekce je tato:

 

Kristovo utrpení ukazuje míru lásky, do které Bůh zašel k vůli nám. Pavel to zachycuje takto:

 

„Bůh neušetřil Svého vlastního Syna, ale za nás za všechny jej vydal: jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“ (List Římanům, kap. 8 verš 32). Kříž je naše cesta životem, a jak Pavel říká v 1 Korintským, kap. 1, verš 18:

 

„Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě: nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“

[Resource Manager]

Nová cesta životem.

 

Jsme děti Adamovi a stejně jako on dáváme přednost svým vlastním cestám před cestami Božími.

 

Avšak Ježíš, když se obětoval, aby na sebe vzal hříchy mnohých (ne všech), umožnil i nám se stát Božími dětmi.

 

Ježíš řekl:

 

„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne“ (Lukáš kap. 9, verš 23).

 

Musíme být ukřižováni s Ježíšem.

 

Musíme ukřižovat naše hříšné sklony. Místo chození po vlastních cestách, musíme kráčet s Kristem v novém životě, kde dáváme přednost cestě Boží před naší vlastní. Apoštol Pavel nám říká:

 

„Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe i se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím duchem, dejme se Duchem také řídit“ (Galatským kap.5 verše 24-25).

 

Souhrn

 

1) Bezbožní muži usmrtili Ježíše, pomalým mučením, nazvaným „ukřižování“. Byl přibit na dřevo a ponechán zemřít.

2) Bůh dopustil, aby se to stalo, protože to byla jediná cesta, jak nás zachránit z našich hříchů.

3) Byla to jediná cesta, jak nás přinutit, abychom pochopili, jak jsme špatní a že zasluhujeme smrt.

4) Bible nám říká, abychom byli „ukřižování s Ježíšem“. To znamená, že naše hříšné sklony musí být odstraněny. „Zemřeme pro hřích“.

5) Ukřižování Ježíšovo nás též učí, že tak jak Ježíš vždy poslouchal Boha, i my se vždy musíme snažit poslouchat, ať to bolí jakkoliv.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs

 

OTÁZKY LISTU ČÍSLO 6.

 

Tyto otázky jsou k lekci číslo 16, 17 a 18.

 

 

Otázky k Lekci číslo 16.

 

1) Napiš verš, který říká, že Bible byla napsána pomocí Božího Ducha (Boží síly).

 

2) Kdy apoštolové byli naplněni Duchem svatým? Jak tato Boží síla přišla? Co bylo viditelné, v té chvíli, kdy Duch Boží naplnil apoštoly?

 

3) Je dnes možné, v určité míře, dostat Ducha svatého?

 

 

Otázky k Lekci číslo 17.

 

1) Proč dary Ducha svatého byli dány prvním následovníkům učení Pána Ježíše?

 

2) Které dary Ducha svatého byli nejdůležitější?

 

3) Myslíš, že dnes někdo má dary Ducha svatého? Může léčit, mluvit ve vytržení mysli?

 

 

Otázky k Lekci číslo 18.

 

1) Napiš v čem byl Pán Ježíš jako my. A v čem se odlišoval?

 

2) Co nás ukřižováni Ježíše učí o lidské přirozenosti? Co si všichni zasloužíme?

 

3) Jak můžeme my být „ukřižováni spolu s Kristem“?

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 19

 

BIBLICKÝ ĎÁBEL

 

Týdenní čtení -                        Exodus, kapitoly 21-26:

                                                Přísloví, kapitola 3.

 

Čtení pro studium lekce -        List Židům, kapitola 2.

 

Já to neudělal!

 

Dítě si hrálo a nechalo na podlaze ležet spoustu roztrhaného papíru. Když to uviděla jeho maminka, vypadala rozlobeně. „Kdo to udělal?“ Zeptala se. Malý chlapec pohotově odpověděl: „tatínek“.

 

My všichni jsme trochu jako to malé dítě. Nechceme si jednoduše přiznat, že jsme udělali něco špatného. Rádi viníme někoho jiného. Ale apoštol Jakub nám říká:

 

„Každý kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí“ (Jakub, kap. l,verš 14).

 

A jsme-li upřímní, musíme si připustit, že to jsou špatné myšlenky v naší mysli, které nás nutí dělat a říkat špatné věci. Nemůžeme vinu za naše hříchy svádět na někoho jiného.

[Resource Manager]

Kdo, je tedy ďábel?

 

Bible skutečně mluví o ďáblu. Jestliže není nadpřirozenou bytostí svádějící lidi činit zlo, musíme si položit otázku: „Kdo je to?“

 

Podívejme se, najdeme-li odpověď v Bibli. Nejdříve si otevřeme l. List Janův, kapitola 3, verš 8:

 

„Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.“ Tento verš nám říká, proč byl Ježíš poslán. Stejná myšlenka je i v Listu Židům, kde čteme:

 

„Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla.“ (Židům kap. 2, verš 14).

 

Tento druhý úryvek nám říká, že Ježíš zbavil moci ďábla a vysvětluje, jak to učinil! Svou smrtí! Přišel jako slabá lidská bytost a zemřel, aby svou smrtí zničil ďáblovu moc. Jak zvláštní!

 

Kdyby byl ďábel velmi silnou a zákeřnou obludou, nebylo by to možné.

 

Uvažujte pozorně, kdo má moc nás usmrtit? Hřích? Co je mzdou hříchu? Smrt! (Římanům kap. 6, verš 23, kap. 8 verš 3; Jakub kap. 1, verš 14). Ano, biblický ďábel - ďábel, kterého Ježíš opravdu zničil smrtí, byl hřích.

 

Čteme to v Listu Židům, kapitola 9, verš 26:

 

„On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.“

 

V předešlé lekci (Kříž) jsme zdůraznili, že Ježíš byl stejné přirozenosti jako my (Židům 4, verš 15: Židům kap. 2 verš 17). Měl smrtelné tělo jako my. Se sklonem ke hříchu. A Ježíš bojoval proti hříchu celý svůj život. A nakonec svou smrtí zničil možnost hříchu pro sebe, tím, že zničil lidskou přirozenost, která ke hříchu sváděla. Pán Ježíš překonal hřích a zvítězil nad lidskou přirozeností, rozumíme ďábla, jako zděděná moc smrti, která je nad lidmi od Adama skrze hřích. Kristus který měl stejnou přirozenost jako my, zničil sílu smrti (dědičný hřích) tím, že zemřel a byl vzkříšen.

 

A díky tomu, že nezhřešil, Bůh ho vzkřísil třetího dne z mrtvých a dal mu nepomíjitelné tělo, osvobozené od všeho hříchu, tělo nesmrtelné.

[Resource Manager]

Ďábel a hřích.

 

Je zde jedna velice jednoduchá cesta, jak ukázat, že slovo ďábel (diabolos) a hřích jsou to samé. Vše, co Bible říká o ďáblovi, říká i o hříchu.

 

Ďábel je nepřítel Boha - hřích také.

 

Ďábel je svůdce člověka - hřích také.

 

Ďábel je zákeřný - hřích také.

 

Ďábel přináší smrt (Židům kap. 2,verš 14) - hřích také.

 

Ďábel byl zničen Kristovou smrtí - hřích také.

 

Z těchto srovnávání v Bibli vidíme, že ďábel a hřích musí být to samé.

 

Co slovo „ďábel“ skutečně znamená?

 

Slovo „ďábel“ je z řeckého slova diabolos a to znamená „přestupník“. Slovo ve skutečnosti znamená, člověka, který překračuje Boží zákony a je:

 

„pomlouvačný“, nebo „zrádný žalobce – lhář“ Můžeme též říci, že je to v Bibli slovo pro hřích v různých formách (Jan kap. 6, verš 70). V 1 Listu Timoteovi, kap. 3, verš 11 čteme:

 

„Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné.“

 

Zde (slovo diabolos v původním řeckém jazyku) přeložené „pomlouvačné“ je to samé slovo, které je přeloženo jako ďábel na jiných místech Nového zákona.

 

Slovo „satan“ se též používá - obvykle v Novém Zákoně. „Satan“ (je hebrejské slovo) které značí odpůrce - někdo, kdo je v opozici. Proto, když Petr zkouší odvrátit Ježíše od cesty, kterou mu stanovil Bůh, tedy od cesty kříže, stává se Petr odpůrcem a Ježíš mu říká:

 

„Jdi mi z cesty, Satane!“ (Matouš, kap. 16, verš 23). Zde vidíme, že co je proti Bohu se dá nazvat „Satanem“. Proto, když Pavlovi bránili v cestě, podívat se na Tesalonické, napsal jim:

 

„Satan nám v tom vždy zabránil“ (1 Tesalonickým, kap. 2,verš 18).

 

Je ještě jedna kapitola, tentokrát ve Starém Zákoně, na kterou se musíme podívat, protože si někteří lidé myslí, že Satan je anděl spadlý z nebe. Čteme v Izajášovi, kapitola 14, verš 12:

 

„Jak jsi spadl z nebe, třpitivá hvězdo, jitřenky synu!“ V Kralické Bibli čteme:

 

„Jakž to, že jsi spadl s nebe, o luciféře v jitře vycházející?“

 

Ale přečteme-li si celou kapitolu, zjistíme, že Lucifer je král babylonský a prorok mu předpovídá jeho pád. V 15 verši Izajáš mluví o smrti tohoto krále a v 16 verši pokračuje slovy:

 

„To je ten MUŽ, který zneklidňoval zemi...“.

[Resource Manager]

Vyhnání démonů.

 

Pisatelé Nového Zákona užívají často výrazu „On vyháněl démony“, (Matouš 12 kap.,verš 27) když mluví o zázračných uzdraveních, která Ježíš učinil. Jak tomu rozumíme?

 

V době Ježíše, se běžně myslelo, že jisté nemoci a též neduhy jako jsou hluchota a slepota, byly zapříčeněny zlými duchy, kteří se člověka zmocnily. Když se člověk uzdravil, bylo přirozené říkat, že „z něho vyšel zlý duch – démon“ a tak při psaní evangelia pisatelé jednoduše užívali pouze těchto frází, v těch dobách úplně běžných. A nepředstavujeme si, že když tímto způsobem psali, skutečně i věřili, že zlí duchové v člověku přebývali.

 

Jediný a velký stvořitel.

 

Víra v existenci zlé bytosti, která je velikým soupeřem Boha, není nová. V době proroka Izajáše, věřili Peršané ve dvě velké moci odpovídající Bohu a Ďáblu. O první moci se předpokládalo, že je stvořitelem světla a dobra. Druhá moc, moc temnot a všeho zlého.

 

Bůh neponechal toto bez povšimnutí a poslal svého proroka Izajáše s poselstvím o této nesprávné víře. Můžeme si o tom přečíst v Izajáši, kap. 45,verš 5-7:

 

„Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, Já Hospodin konám všechny tyto věci.“

 

(Slovo „zlo“ se zde nesmí zaměnit s hříchem. Znamená „potíže“, které Bůh přivádí na hříšníky.)

 

Tyto verše nám jasně ukazují, že existuje pouze jedna jediná veliká moc, síla ve vesmíru, spravující všechny věci - jeden velký stvořitel, Pán Bůh všemohoucí. Neexistuje žádná jiná moc, síla nebo bytost, která by se vyrovnala Jeho síle a moci. Neexistuje žádný mocný zákeřný netvor zvaný ďábel, který se odvažuje Bohu odporovat.

 

Na závěr:

 

Můžete se zeptat, proč Bible tak často mluví o ďáblu místo aby používala slovo hřích, a proč mluví o ďáblu jako kdyby to byl mocný a zákeřný tvor. Je to proto, abychom pochopili, jak mocný a zákeřný je hřích. Toto vše se musíme naučit dříve, než plně oceníme, jak mnoho potřebujeme k tomu, abychom byli zachráněni z našich hříchů.

 

Co jsme se naučili.

 

1) Ďábel není nadpřirozená osoba, neb zlý duch.

2) „Ďábel“ i „satan“ jsou jenom biblická jména pro to, co se vyskytuje v „lidske povaze“.

3) Odtud pochází veškeré pokušení - z lidské přirozenosti.

4) Ti, kteří podlehli pokušení a chovají se bezbožně, jsou také často nazývaní „satan.“

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 20

 

KŘEST

 

Týdenní čtení -                        Exodus, kapitoly 27-32:

                                                Matouš, kapitoly 5-7.

 

Čtení pro studium lekce -        Skutky apoštolů, kapitola 8:

                                                List Římanům, kapitola 6.

 

Nový začátek

 

Pozorovali jste někdy malé dítě, když otočí na novou stránku ve svém sešitě? Nová stránka vypadá tak čistě a neponičeně, že dítě si dává při psaní mimořádný pozor, aby ji nezamazalo. Začíná na novém!

 

Začneme-li chápat, jak mnoho Ježíš pro nás udělal, chceme též „otočit na novou stránku“ a začít nový začátek, stejně jako to dítě. A budeme toužit ho následovat.

 

Boží cesta

 

V Matoušovi, kapitola 28, verš 19, čteme o tom, co Ježíš řekl svým učedníkům před odchodem do nebe:

 

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“

 

Přečtěte si pozorně tyto verše. Všimněte si, že když získali učedníky, po vyučení je křtili. Křest je Boží cesta, kterou nám Bůh přikazuje pro nový start v našem životě.

 

Poslechneme-li toto přikázání, Bůh nám odpustí naše minulé hříchy. I sám Ježíš i když byl bez hříchu, podrobuje se Božímu rozkazu, aby nám byl příkladem. Přečteme si pozorně, jak přišel Ježíš k Jordánu a tam Ho Jan Křtitel pokřtil. Všimli jste si, že když Jan řekl, že není hoden Ježíše pokřtít (poněvadž věděl, že je to Syn Boží), dostalo se mu odpovědi:

 

„Připusť to nyní: neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá“ (Mat. 3:15).

 

Pán Ježíš nemluvil jen o sobě, ale o nás všech, aby nám ukázal, že i my musíme být pokřtěni. To je nezbytné pro spasení.

[Resource Manager]

Pohřbeni ve vodě.

 

Křest znamená úplné ponoření pod vodu. To proto, že jsme-li ponořeni pod vodu, zemřeme našemu starému životu (je to naše rozhodnutí), a když se z vody vynoříme, jsme připraveni začít nový život. Toto je způsob, jak umíráme s Kristem, a poté s Ním zase vstáváme. Toto nám říká Pavel v Listu Římanům kapitola 6, verše 3-4:

 

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme. tedy křtem spolu s ním pohřbem ve smrt - abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.“

 

Křtění a křest.

 

Jistě víte o zvyklosti - křtění, kropení „křest“ dětí. Tento obřad probíhá tak, že se dítě pokropí vodou. Avšak toto není pravý křest. Pamatujete si, že Ježíš řekl:

 

„Kdo uvěří a příjme křest bude spasen“ (Marek kap. 16 verš 16).

 

Nejdříve musíme slyšet, rozumět a uvěřit evangeliu, a to dítě nemůže, to nedokáže. A samozřejmě, pokropení vodou není to stejné, jako ponoření těla do vody, nemůže nám připomínat obrazným způsobem smrt a zmrtvýchstání Pána Ježíše.

 

Muž, který věřil a byl pokřtěn.

 

Když budete číst Skutky apoštolů, kap. 8, všimněte si dobře, co dvořan, sluha královny Etiopie, řekl:

 

„Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ (verš 36). Byla tam jedna podmínka. Filip mu řekl:

 

„Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání“ (verš 37). Ano, poněvadž etiopský dvořan věřil co mu Filip zvěstoval, poněvadž pochopil tu dobrou zprávu o království Božím a Jménu Pána Ježíše Krista, mohl být pokřtěn.

 

Také si všimněte, že „Filip i dvořan sestoupili do vody“ (verš 38). Bylo to nutné proto, aby splnili co Bůh žádá - křest ponořením, Filip dvořana pokřtil tím, že ho zcela ponořil pod vodu.

[Resource Manager]

Velké rozhodnutí.

 

Je zde ještě jeden velice důležitý verš o křtu:

 

„Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíše Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy“ (Skutky kap. 8 verš 12).

 

Dovídáme se z ní, že lidé by neměli pospíchat ke křtu dříve, než jsou připraveni. Muži a ženy v Samárii byli křtěni jenom „když uvěřili všemu o Božím království a o Ježíši Kristu.“ Rozhodnutí být pokřtěn je nejdůležitějším rozhodnutím v životě. Není to lehké rozhodnutí. Nedá se učinit jen tak. Před křtem je nevyhnutelné pochopit a věřit pravdivému učení Bible.

 

Po křtu je nutné bojovat proti pokušení a snažit se vždy poslouchat Boží přikázání, bez těchto věd - zaprvé víry v pravé učení Bible, a poté poslušnosti k Bohu - je křest bezcenný.

 

Boží děti.

 

Jsme děti Adamovy. Ale když jsme pokřtěni, jsme vzati do velké boží rodiny a stáváme se Božími dětmi. Každý muž i žena je dítě Adama, a Bible o nich mluví jako by byli „v Adamovi“.

 

Když jsme pokřtěni, „oblékli jsme Krista“ a říká se o nás, že jsme „v Kristu“. Pavel v listu Galatským kap. 3 verš 26-27 říká:

 

„Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.“

 

Máme novou naději na život, protože v 1 Korintským kap. 15 verš 22 čteme:

 

„Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.“

 

Kristus, náš Přímluvce.

 

Křtem jdeme do nového života. Ale hřešíme dál. Co se stane, jestliže i po křtu hřešíme?

 

Protože jsme „v Kristu“, máme přístup k Bohu skrze Pána Ježíše. Máme Ježíše Krista za našeho přímluvce, naše modlitby jdou skrze něho a On za nás prosí u Otce. Jestliže, skutečně litujeme, že jsme zhřešili, můžeme si být jisti, že ho Bůh vyslyší a odpustí nám naše hříchy kvůli Němu. Apoštol Jan píše:

 

„Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého“ (1 List Janův 2:1).

 

Souhrn

 

1) Bůh nám přikázal, abychom byli pokřtěni.

2) Křest je úplné ponoření do vody.

3) Protože napřed musíme uvěřit a potom být pokřtěni - křest je pro dospělé, ne pro nemluvňata.

4) Obrazně řečeno, umíráme s Kristem a vstáváme s Ním, když vystupujeme z vody. Vstáváme k novému životu.

5) Když jsme pokřtěni, stáváme se Božími dětmi a Bible o nás říká, že jsme „v Kristu“.