Christadelphian Biblický Korespondenční Kurs

[Resource Manager]

Zákon bylo těžké dodržovat.

 

Mojžíšův zákon daný Bohem, byl velmi dobrý- zákon. Apoštol Pavel nám říká v Římanům, kapitola 7 a verš 12: „....Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré...“

 

Ale v lidské přirozenosti nepřebývá dobro. (Římanům 7:18) Mnoho Židů, se ani nesnažilo dodržovat Boží zákon, a ti co se snažili, zklamali. Čím více se snažili dodržet zákon, tím více poznávali, že jsou hříšníci.

 

Poznali jsme, že Mojžíšův zákon byl nutný k řízení národa. A tento zákon ukázal též něco jiného. Lidé si uvědomili, že jsou hříšní a neschopní dodržovat tento Boží zákon. A poněvadž hřešili, zasloužili si smrt.

 

Pavel píše v Římanům kapitola 3 a verš 19 toto:

 

„...Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny....“.

 

Snadnější cesta.

 

Zákon říkal lidem, že jsou hříšníci a zaslouží proto zemřít. Lidé potřebovali někoho, kdo by je zachránil z jejich hříchů.

 

Zákon jako takový nemohl člověka zachránit - jen mohl lidem říci, upozornit je Jak jsou hříšní. A tak Bůh, v jeho veliké lásce, udělal něco krásného. Bůh dal jeho vlastního Syna, Ježíše Krista, aby se stal obětí za hřích. Čteme Žalm 40, verše 7-8:

 

„Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši: nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. Tu jsem řekl: „Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“

 

Pán Ježíš vždy dělal radost svému Otci, Bohu. On byl ta Oběť bez vady, dokonalá oběť, obětoval sebe kvůli nám, pro naše dobro.

 

Dnes už nemusíme přinášet zvířecí oběti, abychom došli zalíbení před Hospodinem. Ale jestliže chceme uctívat Boha, musíme přicházet k Bohu zkrze Ježíše Krista, který řekl:

 

„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne..“ (Jan 14:6).

[Resource Manager]

Lekce ze zákona pro nás.

 

Zákon pomohl upřímným Židům přijít ke Kristu., poněvadž tento zákon ukázal, jak jsou bez naděje a bez pomoci, když jsou bez Krista. Toto je těžká lekce, které se též musíme naučit, ale je nezbytné přijít ke Kristu dříve než přicházíme před Boha a hledáme Jeho pomoc.

 

Zákon Mojžíšův nám v tomto může pomoci. Nejsme lepší než Židé - a můžeme zklamat zrovna tak, jak oni. Zákon nám dává velikou lekci. Bůh je Svatý, a my jsme hříšníci, a přicházet k Bohu můžeme jen cestou, kterou On určil - a ta cesta je jeho Syn - Pán Ježíš Kristus.

 

Bůh neočekává, že bychom se drželi do podrobností zákona Mojžíšova. Ale uchoval zákon v Bibli pro nás, abychom když čteme a přemýšlíme o něm, učili se Jeho cestám.

 

Shrnutí.

 

1) Zákon Mojžíšův byl zákon, který Bůh dal Židům.

2) a) Obsahuje pravidla pro každodenní život.

    b) A též pravidla, která učí, jak uctívat Boha.

3) Zákon byl velmi dobrý: ale lidé špatní a proto nebyli schopní zákon dodržet.

4) Proto Bůh otevřel novou cestu ke spasení, jsme-li Kristovi.

5) Zákon Mojžíšův najdeme v Druhé (Exodus), Třetí, Čtvrté a Páté knize Mojžíšově. Je tam mnoho věcí, ze kterých se můžeme poučit i dnes.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 9

 

CO BŮH SLÍBIL ABRAHAMOVI.

 

Týdenní čtení –                       1 Kniha Mojžíšova, kapitola   30-32

            1 List Timoteovi, kapitola 4-6.

 

Čtení pro studium lekce -        1 Kniha Mojžíšova, kapitola 13:

            Galatským, kapitola 3.

 

Asi 2000 let před narozením Pána Ježíše Krista, žil muž jménem Abraham, který byl, podle Bible Svaté, nazván Božím přítelem (Izajáš kapitola 41 a verš 8).

 

Tento muž žil v rodném městě Uru, které bylo v zemi, dnes známé pod jménem Irak. Toto město Ur, bylo asi 1 300 km na východ od země izraelské.

 

Lidé ve městě Uru neznali pravého, jediného, živého Boha. Uctívali falešná božstva a jejich hlavní bůh byl-měsíc. Trosky chrámu, který byl vybudován pro jejich boha - měsíce, byly nalezeny v tomto městě.

 

Poselství od Boha.

 

Jednoho dne, Hospodin povolává Abrahama. Přečteme si, co Bůh Abrahamovi přikázal, je to v 1 Mojžíšově, kapitola 12 a verš 1:

 

„I řekl Hospodin Abramovi: ‚Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.‘“

 

Abrahamovi bylo řečeno, aby opustil rodnou zemi, jeho vlastní lid a odešel do země, kterou mu Bůh ukáže později.

 

Přemýšlím, jak bychom se cítili my, kdybychom dostali takový úkol. (A ovšem cestování tehdy bylo mnohem nebezpečnější a obtížnější než dnes a Abraham byl v pokročilém věku).

 

Abraham tedy dostává příkaz opustit svoje město a bylo mu též slíbeno toto: (verše 2-3)

 

„Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“

 

Abraham uvěřil Hospodinu, poslechl a hned se vydal na cestu. Autor knihy Židům nám říká, že Abraham uposlechl a „...vydal se na cestu, ačkoliv nevěděl, kam jde.“ (Židům 11:8).

 

Konečně poutník Abraham dosahuje země izraelské, on jeho žena Sára a jeho synovec Lot, jak čteme v 13 kapitole, v 1 Knize Mojžíšově. Vidíme, jak Lot si vybral ten lepší kus země pro sebe, kde se usadí a pro Abrama, pro jeho stáda, zbývají nepříliš úrodné pastviny v zemi kenaanské. Ale Hospodin je s Abrahamem a zvětší své sliby, které mu přislíbil v Uru, čteme:

 

„neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.“ (l Mojž., kapitola 13:verše 14 -16).

[Resource Manager]

Překrásný slib.
 
Všimli jste si, že tentokráte Bůh slíbil Abrahamovi zemi navěky? Vlastnit zemi navěky znamená, že Abraham musí žít navěky! To neznamená nic jiného než, že Bůh vlastně slíbil Abrahamovi život věčný! A to Bůh slíbil Abrahamovi a jeho synu nebo potomku. A v té době Abraham a Sára neměli děti. Bůh mu slíbil syna, potomka, se kterým bude tuto zemi sdílet navěky. Bůh též Abrahamovi slíbil, že se z jeho potomstva stane veliký národ.
 
Hospodin uzavřel s Abrahamem smlouvu.
 
Najděte si kapitolu 15 a zde se dočítáme, že Bůh znovu opakuje a rozšiřuje svoje zaslíbení Abrahamovi.
 
Zatím léta běží a Abraham stárne. Slíbený syn stále ještě není narozen. Ale Bůh znovu ujištuje Abrahama, že jeho dědicem bude jeho syn a že jeho potomstva bude jako hvězd na nebi.
 
Ve verši 6 čteme: „Abram Hospodinu uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlivost.“
 
Abraham byl člověk jako my. I on nebyl bez hříchů. Ale on důvěřoval Bohu a poněvadž věřil, líbil se Bohu. V ten čas, jak nám říká Písmo Svaté, Bůh smlouvou utvrzuje své zaslíbení. A tento svatý slib nemůže být nikdy změněn.
 
Přečteme si, jak tato smlouva byla obřadně uzavřena, v 1 Mojžíšově, kapitola 15 a verše 8 až 18. V Abrahamově době, smlouva bývala potvrzena tím, že se zabilo zvíře. Toto mrtvé zvíře bylo rozpůleno a dva lidé, kteří uzavírali smlouvu, prošli mezi těmito půlkami zvířete. Tato smlouva byla závazná k smrti! Ve smlouvě s Abrahamem, Bůh neprošel mezi půlkami zvířat, ale Abraham viděl jak těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. Smlouva byla potvrzena.
 
Slíbené dítě.
 
Abraham měl 100 let a jeho žena 90 let, když konečně Bůh splnil, co Abraham a Sára očekávali. Dal jim syna, kterého pojmenovali Izák.
 
V 1 Knize Mojžíšově, kapitola 22, najdeme nádherný příklad Abrahamovi víry v Boha. Přečteme si prvních 14 veršů. Bůh žádá po Abrahamovi, aby obětoval svého jediného syna Izáka, kterého miloval, jako obět. Ale přece, Bůh slíbil, že zkrze Izáka, Abrahamova potomka, učiní veliký národ!
 
Bůh přece slíbil, že Abrahamovým dědicem bude jeho syn!
 
Co udělal Abraham? Věřil! Věděl, že Bůh splní svoje sliby. Toto nám píše Pavel, v Židům, kapitola 11 a verše 17 -19.
 
„...Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.“
 
Abraham věřil a byl odhodlán obětovat svého milovaného syna, věděl, že Bůh ho může vzkřísit k životu. Přečtěme si, co říká Abraham svým služebníkům, když odchází s Izákem na horu. 1 Mojžíšova, kapitola 22 a verš 5: „...řekl služebníkům: ‚Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.‘“
 
Není tedy divu, že Bohu se líbila Abrahamova víra a jeho poslušnost. Přečtěte si 1 Mojžíšova, kapitola 22 a verše 15 až 18, nové sliby pro Abrahama.

[Resource Manager]

Významější potomek než Izák.

 

Tyto příběhy se staly před téměř 4 000 lety a na první pohled, nevypadají nijak důležitě.

 

Z Bible se ale dovídáme, že Abraham měl později potomka, významějšího než Izák. Otevřete Knihu Matouš, kapitola 1 a verš 1, první verše Nového zákona, které mluví o původu Ježíše Krista: „Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.“

 

Ano, Pán Ježíš byl též slíbený potomek Abrahama. Apoštol Pavel nám píše v Galatským, kapitola 3 a verš 16:

 

„...Slib byl dán Abrahamovi a ‚jeho potomku‘; nemluví se o potomcích nýbrž o potomku: je jím Kristus.“

 

Tedy slib daný Abrahamovi, že bude žít navěky v zemi izraelské a že v jeho potomku dojdou požehnání všechny národy země, byl i slibem pro budoucího nejvýznamějšího Abrahamova potomka - Pána Ježíše Krista.

 

Až Pán Ježíš přijde zpět na zem a bude vládnout z Jeruzaléma, potom tyto sliby budou splněny (1 Mojžíšova 22:17-18).

 

I my, se můžeme podílet na slibu. Jestliže věříme Pánu Ježíši a děláme co On žádá, potom i my můžeme sdílet tyto sliby.

 

Neboť jestliže patříme Kristu, i my jsme potomci Abrahama, čteme v posledním verši- Galatským kapitola 3.:

 

„Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil“.

 

Potom se můžeme tedy i my podílet na slibu. Můžeme obdržet věčný život a pomáhat Pánu Ježíši Kristu v jeho veliké práci, spolu s Abrahamem, Izákem a dalšími a přivést štastný život na tuto zemi.

 

Zapamatujeme si, že jeden slib zněl: „...Ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země..“ (l Mojžíšova kapitola 22, verš 18).

 

Tento slib bude splněn, až se Ježíš vrátí, aby obnovil Království Boží na zemi.

[Resource Manager]

Ale co Abraham?

 

Možná si myslíte. Ale co tedy Abraham? Vždyť nedostal, co měl slíbeno! A nyní je mrtev! Je splněn slib „Veliké učiním tvé jméno“? Kdo dnes zná, Abrahama?

 

Ano, není dnes mnoho lidí co znají Abrahamovo jméno, ano je mrtvý. Ale Boží slib nemůže zklamat. Až Pán Ježíš přijde, vzkřísí Abrahama a Izáka z mrtvých - a též mnoho jiných - a všichni budou žít věčně na zemi a radovat se s požehnání, které jim Bůh slíbil před dlouhou dobou.

 

Shrnutí.

 

1) Bůh povolal Abrahama, aby opustil Ur a šel do země, kterou neznal.

2) Tato země byla země izraelská a Bůh ji slíbil Abrahamovi navěky!

3) Bůh též slíbil, že Abraham bude mít syna, potomka a v jeho potomku dojdou požehnání všechny národy země. Bůh dále slíbil, že Abrahamovi potomci se stanou velkým národem.

4) Abraham měl syna jménem Izák, jeho narození byl zázrak, poněvadž Abraham byl starý a Sára neplodná. Ježíš Kristus, je též potomek Abrahamův (i jeho zrození byl zázrak - matka Ježíše, Maria byla panna).

5) Jestliže patříme Kristu, jsme též děti Abrahamovi, a dědicové toho co Bůh zaslíbil.

6) Tyto sliby budou všechny splněny až v době, kdy se Pán Ježíš vrátí zpět na zem, aby obnovil Království Boží na zemi.

 

Návrh!

 

Toto vše o potomku Abrahama, je velice těžké pochopit napoprvé. Ale je to velice důležité. Proč si tedy nepřečíst tuto lekci znovu!!

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs

 

OTÁZKY LISTU ČÍSLO 3.

 

Otázky k lekci 7 až 9

 

 

Otázky k lekci číslo 7.

 

1) Jaké bylo poslání proroka Jana Křtitele?

 

2) Co postihlo Židy za to, že zavrhli Ježíše?

 

3) Můžete napsat verše, které potvrzují, že Jeruzalém se stane v budoucnosti hlavním městem celého světa?

 

 

Otázky k lekci číslo 8.

 

1) Některá nařízení v zákoně Mojžíšově, měla vést Židy v jejich každodenním životě. Co je měla učit ta další nařízení?

 

 

2) Z jakého důvodu, Mojžíšův zákon nemohl zachránit lid?

 

 

3) Jakou novou cestu ke spáse Bůh připravil?

 

 

Otázky k lekci číslo 9.

 

1) Napište alespoň tři sliby, které slíbil Hospodin Abrahamovi.

 

 

2) Proč se Abraham zalíbil Hospodinu?

 

 

3)Jak se i my můžeme podílet na slibech daných Abrahamovi?

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 10

 

CO BŮH SLÍBIL DAVIDOVI.

 

Týdenní čtení -                        1 Mojžíšova kapitoly 33-35,

                                                List Jakubův, kapitoly 1-3.

 

Čtení pro studium lekce -        Druhá Samuelova, kapitola 7.

 

Král David byl druhým králem, který vládl Židům. Po mnoha zkouškách a útrapách si David postavil sídlo v Jeruzalémě, tam žil a odtud vládl.

 

Když potom David přemýšlel o Božím požehnání, kterého se mu dostalo a přemýšlel o Boží schráně, která byla uložena jenom ve stanu, došel k závěru, že by měl postavit pěkný chrám v Jeruzalémě, ve kterém by schrána smlouvy mohla být uložena.

 

Schrána byla speciální truhla z akáciového dřeva, obsahující svědectví - Desatero přikázání- (desky smlouvy) a též Aronovu hůl, která se kdysi zazelenala a zlatou nádobu s manou. Schrána měla příkrov (víko) které bylo vytepáno z čistého zlata, jeden cherub byl na jednom konci a druhý cherub na druhém konci příkrovu, tento příkrov nazýváme slitovnice. Nad schránou smlouvy byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici.

 

David řekl Nátanovi, proroku Božímu, o svém úmyslu. Nátan schválil Davidův plán, ale tu noc Bůh promluvil s Nátanem a dal mu pro Davida speciální poselství.

 

Boží poselství pro Davida.

 

Najděme si znovu, Druhou Samuelovu, kapitola 7. Nejdůležitější část Božího poselství Davidovi je ve verších 12 až 16.

 

Zde Bůh Davidovi slibuje potomka.

 

Bůh řekl o tomto slíbeném potomku: „Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho trůn NAVĚKY“ (verš 13).

 

Mělo se to stát až po smrti Davida, protože to mělo být „Až se naplní tvé dny a Ty ulehneš ke svým otcům..“ (verš 12).

[Resource Manager]

Něco více o synu krále Davida.

 

Davidovi se narodil syn, kterého nazval Šalomoun a který po něm vládl v Jeruzalémě. Ale Šalomoun se stal králem, ještě v době, kdy David žil. Neusedl na královský trůn až po Davidově smrti. A přirozeně, nevládl navěky.

 

Slíbený syn tedy měl být velmi neobyčejnou osobou neboť Bůh o něm říká:  „Já mu budu Otcem a on mi bude synem.“ (Druhá Samuelova kap. 7 verš 14). Král David věděl, že jeho potomek bude Syn Boží.

 

Obraťte na první kapitolu Lukáše. Zde se dočtete o andělu, přicházejícímu k panně Marii - která pocházela z rodu krále Davida - a tento anděl Marii řekl, že bude mít syna Ježíše.

 

Tento syn se měl narodit ne skrze pozemského otce, jako všechny děti, ale pomocí Boží síly, poněvadž Marii bylo řečeno: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc nejvyššího tě zastíní: proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (Lukáš kapitola 1 a verš 35).

 

Anděl Páně též řekl Marii:

 

„Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Navěky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ (Lukáš, kapitola 1, verše 32-33).

 

Teď vidíme, jak se část slibu, který dal Bůh Davidovi naplnil, když se Ježíš Kristus narodil.

 

1. A Bůh je jeho otcem.

2. A bude vládnout navěky.

[Resource Manager]

Král Židů.

 

Ježíš se narodil, aby se stal králem. Když se narodil, mudrci od východu, kteří se přišli poklonit Ježíši, se v Jeruzalémě ptali: „Kde je ten právě narozený král Židů?“

 

Když byl Ježíš zajat a odveden před Piláta, aby byl souzen, Pilát se zeptal: „Ty jsi král Židů?“ A Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš“ (Marek, kapitola 15 verš 2). Toto je židovský způsob, jak říci: „Ano, já skutečně jsem, máš pravdu.“

 

A jak jsme již četli, Ježíš se vrátí zpět na zem, aby byl králem Židů a vládl navěky na trůně Davidově.

 

Světové království.

 

Ježíš nebude jen králem Židů, když se vrátí. Bude vládnout nad celým světem. Bůh o něm říká:

„Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni: dal jsem tě za světlo národům, abys byl spása má do končin země.“ (Izajáš, kapitola 49 verš 6).

 

A co David?

 

Ačkoliv si David uvědomil, že tento slib nebude splněn po velmi dlouhou dobu, přesto byl pln vděčností a díků k Bohu. Jeho modlitby díků, můžeme číst v Druhé Samuelově, kapitola 7 a verš 18-29.

 

Bůh slíbil:

 

„Tvůj dům a tvé království budou PŘED TEBOU trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn“ (Druhá Samuelova, kap.7, verš 16).

 

Tak David věděl, že jednoho dne, až jeho veliký Syn - potomek, (Pán Ježíš) přijde aby vládl v Jeruzalémě, on David samotný, procitne z prachu země, bude vzkříšen z mrtvých a tak se bude moci podílet i on na radostech z království Božího.

 

 

David často přemýšlel o tomto svatém slibu - či smlouvě - kterou s ním Bůh uzavřel a píše o tom v Žalmech. Například v Žalmu 89, verš 4-5, čteme:

 

„ řekls: Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“

 

David též říká o těchto věcech v Žalmu 16. Píše:

 

„Proto se mé srdce raduje, moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí (t. j. hrob) mě neponecháš, nedopustíš aby se tvůj svatý rozpadl v prach.“ (verš 10, Kralická Bible)

 

Tyto verše prorokují o Ježíši, Synu Božím - Svatém- který, se nerozpadne v prach, (porovnej, Skutky kapitola 2, verš 27) ale po třech dnech Bůh Syna vzkřísí. (Lukáš 24:6).

[Resource Manager]

Naděje do budoucna.

 

Pavel říká v Listu Židům kapitola 11 verše 39-40:

 

„A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.“

 

Tak Abraham, Izák, Jákob a David a mnozí jiní věrní muži zemřeli vědíc, že v den návratu Ježíše Krista budou vzkříšeni a „dosáhnou cíle“ a tak získají věčný život všichni, kdo náleží Ježíšovi.

 

Důležitý verš.

 

Viděli jsme, že Ježíš Kristus je potomek Abrahama i potomek Davida. Uplně první verš Nového zákona začíná,

 

„Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.“

 

Toto nám říká, že můžeme pochopit Nový Zákon jenom tehdy, když jsme přečetli a pochopili Starý Zákon.

 

Souhrn.

 

1) Bůh slíbil králi Davidovi potomka.

2) Tento Syn, je Syn Boží.

3) Boží Syn - bude vládnout na Davidově trůně navěky.

4) Tento slíbený potomek - syn, je Ježíš Kristus.

5) Když Pán Ježíš přijde, aby vládl, všichni věrní Boží služebníci dostanou věčný život a budou se podílet na Božím Království na zemi.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 11

 

BIBLICKÉ UČENÍ O ŽIVOTĚ A SMRTI - 1

 

Týdenní čtení -                        1 Mojžíšova, kapitoly 36 - 38:

                                                List Jakubův, kapitoly 4-5.

 

Čtení pro studium lekce -        Žalm 49:

                                               1 Mojžíšova kapitola 2.

 

„Už nemohu dělat věci, které jsem dělal, když jsem byl mladý“ - jak často slyšíme tato slova. A jak pravdivá jsou! A nemusíme čekat, až nám bude 70, abychom zjistili, že nám ubývá sil! Dokonce už ve středním věku se nemůžeme pohybovat a myslet tak rychle, jak to šlo, když jsme byli mladí.

 

Prožíváme svůj život tím, že stárneme a let nám přibývá a víme jistě - i když o tom přestaneme přemýšlet - že jednoho dne zemřeme. Jak pravdivá jsou slova žalmisty, když říká:

 

„Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi: kvapem uplynou a v letu odcházíme...“ (Žalm 90 verš 10).

 

Všichni lidé zemřou. Bylo pravdivě řečeno, že jedinou jistou věcí v životě je, že jednoho dne zemřeme.

 

První muž na zemi.

 

Proč je to tak, že stárneme a umíráme? Abychom našli odpověď musíme se obrátit na první knihu Bible a přečíst si o prvním muži a ženě.

 

Bůh stvořil svět jako velmi pěkné místo pro lidi k žití. Nejprve vytvořil rostliny a zvířata a pak, když bylo vše hotové, stvořil člověka. Říká nám to 1 Mojžíšova, kapitola 2, verš 7,

 

„I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země.“

 

Lidské tělo bylo zformováno s obdivuhodnou zručností. Představte si lidské tělo zformované, ale bez života ležet na zemi. Co se stalo potom?

 

Hospodin Bůh vdechl Adamovi dech života: „...vdechl mu v chřípí dech života. A tak se stal člověk živým tvorem.“  (l Mojž. kap.2,verš 7).

 

Člověk začal dýchat! Byl živý! Viděl, slyšel, myslel a cítil a zajisté byl nejúžasnější z věcí, které Bůh stvořil.

 

„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré....“ (l Mož. kapitola l,verš 31).

[Resource Manager]

Adam je osamělý.

 

1 Mojžíšova kapitola 2, verš 8:

 

„A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.“

 

Adam - to bylo jméno, které dal Bůh tomuto muži - dohlížel na zahradu Boží. Bůh mu přikázal, že může jíst ovoce, z každého stromu, - kromě jednoho, který se nazýval „strom poznání dobrého a zlého“. Bůh jej varoval:

 

„V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (1 Mojžíšova kapitola 2 verš 17).

 

Adamovou společností byla jenom zvířata a ta nemohla myslet takovým způsobem, jak mohl on. Byl osamělý a Bůh řekl:

 

„Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ (l Mojžíšova 2:18).

 

Přečtěte si ve verších 21-23, jak se Adam pro Evu obětoval, jak Bůh Adama uspal, vzal Adamovi jedno jeho žebro a zformoval z něho ženu - někoho, kdo by společně s ním sdílel život.

 

Adam a Eva porušili Boží zákon.

 

Přečteme si v 1 Mojžíšově, kapitola 3, verše 1 až 13 a uvidíte, jak Eva je svedena, když had jí dal myšlenku, že se jí otevřou oči a ona bude jako Bůh vševědoucí. A jak Adam rovněž neuposlechl Boha.

 

Porušením Božího zákona zhřešili a jak jsme viděli, odplata za hřích je smrt. Adam a Eva to věděli rovněž, protože Bůh jim řekl:

 

„V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ 1 Mojž. kap.2, verš 17.

[Resource Manager]

Trest.

 

Had byl potrestán za svůj podíl. Adam a Eva byli odsouzeni na smrt a vyhnáni ze zahrady.

 

Ačkoliv pak žili ještě dlouhou dobu, stali se smrtelnými bytostmi, přesně jako my, unavili se, onemocněli a nakonec zestárli a zemřeli. Naplnila se Boží slova – „Prach jsi a v prach se obrátíš.“ (1 Mojž. kap.3,verš 19).

 

Pamatujete si, jak Bůh, oživil Adama, po jeho stvoření? „....vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ (1 Mojžíš, kap.2,verš 7)

 

Všechny lidské bytosti jsou živí tvorové, avšak když přestanou dýchat, jejich život vyprchá - stanou se mrtvými tvory.

 

Jak říká Kazatel:

 

„Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist a jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.“ (Kazatel, kapitola 9 verše 5-6).

 

Nebo jak čteme v Žalmu 146, verše 3-4.

 

„Nedoufejte v knížata, v člověka u něhož záchrany není. Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.“

[Resource Manager]

Hřích a smrt na světě.

 

Apoštol Pavel nám pomáhá porozumět, jak jsme tímto ovlivněni. V listu Římanům kapitola 5, verš 12 říká:

 

„Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt: a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“

 

Adam a Eva se stali hříšníky. My jsme jejich děti a tak jsme též hříšnici. Naše lidská přirozenost, je náchylná k hříchu, ke všemu špatnému, či jak tomu říká Pavel, jsme od přírody „děti neposlušnosti“. Jako náš otec Adam hřešíme a proto musíme jako on zemřít.

 

Není to naše chyba, že máme hříšnou podstatu a zajisté to není chyba Boží. Byla to chyba Adamova, a naše neštěstí...

 

Viníme-li Boha, jsme velmi pošetilí. Měli bychom naopak, Bohu děkovat. Ano, děkovat, neboť konec konců nám dal možnost žít, na co ve skutečnosti nemáme žádné právo a měli bychom Bohu obzvláště děkovat, že nám ukázal cestu úniku z našeho nepříjemného stavu. My nejsme viněni za to, že jsme se narodili s hříšnou podstatou, ale máme velikou vinu, jestliže odmítáme Boží nabídku uniknout věčné smrti a jít cestou, která vede k věčnému životu.

 

Souhrn.

 

1) Bůh vytvořil Adama z prachu země.

2) Oživil ho tím, že mu vdechl v chřípí dech života.

3) Bůh dal Adamovi jedno přikázání. A varoval Adama, že jestliže přikázaní poruší, trest bude smrt.

4) Adam a Eva neposlechli příkazu, překročili Boží přikázání a stali se smrtelnými bytostmi.

5) Všichni lidé jsou potomky Adama, všichni jsou náchylní k hříchu, hřeší a proto všichni zemřou.

6) Jak uvidíme v dalších 3 lekcích, Kristus přinesl lidem naději života věčného.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 12

 

BIBLICKÉ UČENÍ O ŽIVOTĚ A SMRTI - 2

 

Týdenní čtení -                        1 Mojžíšova, kapitoly 39-41:

                                                Jonáš, kapitoly 1-4.

 

Čtení pro studium lekce -        Kazatel, kapitola 3.

 

Láska k sobě.

 

Bible mluví o veliké lásce Jonatana, syna krále Saula, k Davidovi. Bible uvádí,

 

„Jonatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama“ (1 Samuelova 18,verš 1).

 

Všichni máme rádi svoje vlastní duše, nebo těla. Apoštol Pavel řekl v Listu Efezským, kapitola 5 a verš 1.

 

„Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev.“

 

Jestliže se nebudeme starat o sebe, nebudeme jíst a pít, zcela jistě brzy zemřeme.

[Resource Manager]

Ujištění hada.

 

Ale většina z nás má sebe sama příliš ráda. Ano, přemýšlíme příliš mnoho o sobě. A snad to je ten důvod, že je těžké pro lidi uvěřit, že jsme jen prach, obyčejní smrtelníci, kteří jednoho dne zemřou, stejně tak jak umírají zvířata. A snad proto si lidé namlouvají, že smrtí jejich existence nekončí.

 

Nejzchytralejší zvíře v zahradě Boží, had, řekl Evě: „Nikoliv, nepropadnete smrti“ (l Mojž. kap. 3,verš 4).

 

Toto ujištění od hada byla lež! Ale přece Eva uvěřila raději jemu, než tomu, co řekl Hospodin.

 

A mnozí lidé si pokaždé rádi zvolí raději uvěřit lži, a vymýšlet si různé druhy příběhů o tom, co se stane s nimi po smrti, než by uvěřili Božím slovům:

 

„Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (1 Mojžíšova kapitola 3 verš 19).

 

Jako zvířata, která zahynou.

 

Učení Bible je úplně jednoduché. Obraťte se ke Kazateli, kapitola 3 a čtěte 19 verš,

 

„Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: jedni jako druzí umírají, jejich duch (tělo) je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty...“

 

Když vidíte tělo mrtvého zvířete nepředstavujete si, že nejdůležitější část Z tohoto zvířete odešla do nebe. Víte zcela jistě, že celé zvíře, tak jak leží před vámi, je vše, celé zvíře, které žilo, dýchalo a pohybovalo se - a jakkoli bylo krásné - teď je mrtvé a je jenom mrtvé tělo.

 

A právě tak je to i s lidmi. Když zemřou, všechno, všechno co zůstane, je jen tělo bez života.

 

Všimli jste si verš 12 Žalmu 49, který říká:

 

„Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat: podobá se zvířatům jež zajdou.“

 

Podobá se zvířatům?? Ano, pisatel nás nenechává o tom pochybovat, neboť pokračuje ve verši 21;

 

„Člověk, byť ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.“

[Resource Manager]

Chybná představa.

 

Mnozí lidé věří, že když zemřeme, existuje nějaká jiskérka života v nás, která pokračuje v žití. Myslí si, že člověk má „nesmrtelnou duši“, která bude žít navěky v nebi. Co tedy praví Bible?

 

Bible jasně učí, že naše duše nejsou nesmrtelné. Skrze proroka Ezechiela Bůh nám říká:

 

„Hle, mně patří všechny duše: jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší“ (Ezechiel kap. 18 verš 4).

 

Viděli jsme, co Bible míní, když učí o smrti. Míní úplný konec života, vše uhasne, takže mysl zanikne a tělo se rozkládá a navrátí se v prach.

 

Jiskra naděje!

 

Snad máte pocit, že byste nejraději Bibli zavřeli a tento papír odhodili do koše. Ale počkejte chvíli! Bible jest Božím Slovem a co říká, je pravda! A nic jiného než Pravda! Byli bychom velmi, velmi bláhoví, kdybychom odmítli uvěřit pravdě jenom proto, že není velice příjemná.

 

Ta stejná Bible, která učí, že smrt je tvrdá skutečnost, říká nám také, že existuje naděje i po smrti - naděje zmrtvýchvstání. Pánu Ježíši byl navrácen život, jeho tělo bylo vzkříšeno, a přijde den, kdy ti, kteří patří Kristu, vstanou z mrtvých jako On.

 

Ale to je již předmětem další lekce!

 

Souhrn.

 

1) Bible učí, že lidé když zemřou, pominou a jejich těla (duše) se navrátí v prach, s lidmi je to jako ze zvířaty. Všechno vzniklo z prachu, a vše se v prach navrací.

2) Bible nám nedává žádnou naději, že půjdeme do nebe.

3) Když se Ježíš vrátí na zemi, aby obnovil Království Boží, přivede k životu ty, kteří v Něho věří.

 

oOo

[Resource Manager]

Peklo - kde je?

 

Bible nám říká,

 

„Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.“ (Žalm 115, verš 16)

 

Víme, že nebe je kde Bůh sídlí, kde je Jeho domov. A víme, že Bůh stvořil zemi jako domov pro lidi. Ale co peklo? Kde je a kdo v něm žije?

 

Viděli jsme již, že když je člověk mrtev, obrací se v prach země. Nemůže nic, ani myslet ani cítit - nemá více života než hmyz, který si rozmačkal mezi prsty.

 

Někteří lidé se domnívají, že hříšníci jsou posláni po své smrti, do místa trestu, které se nazývá „peklo“.

 

Ale podívejme se, co o tom říká Bible.

 

Starý Zákon byl napsán v jazyku hebrejském a potom teprve přeložen do českého jazyka. Hebrejské slovo „stol“ znamená „zakryté místo“ nebo hrob - a toto slovo „šiol“, bylo přeloženo na některých místech v Bibli jako peklo, podsvětí, propast, říše mrtvých, jáma, hrob. A všechna tato slova, včetně pekla, jsou jedno místo - hrob.

 

Podsvětí.

 

Starý Zákon byl napsán v hebrejštině, Nový Zákon byl napsán v řečtině. Řecké slovo „hádes“ vyjadřuje přesně to stejné, co „šeol“ v hebrejštině, „zakryté místo“ neboli hrob. Toto slovo „hádes“, bylo přeloženo v Novém Zákoně jako slovo - peklo, podsvětí, říše smrti, propast, propasti podsvětí, brány pekel.

 

Zjevení Janovo, kapitola 1 a verš 18:

 

„ten živý: byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu“ (všimni si dodatek v Bibli, dole, poznámka K-pekla) Slovo „hádes“ přeloženo zde jako slovo hrob, nebo peklo. Určuje jedno místo - hrob.

 

Tak čteme o Ježíšovi, že:

 

„... neboť mně nezanecháš v říši smrti, nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach...“ (Skutky 2, verš 27). Ježíš nebyl zanechán v hrobě. Třetího dne byl vzkříšen.

[Resource Manager]

A co pekelný neuhasitelný oheň?

 

V Markovi, kapitola 9, verš 43 čteme:

 

„Lépe je pro tebe vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.“

 

V Novém Zákoně, který byl napsán nejprve Řecky, se vyskytuje slovo „Gehena“.

 

Toto slovo bylo přeloženo do češtiny jako „Ohnivé peklo“ nebo „peklo, ohně neuhasitelného“ místo, kde červ neumírá a oheň neuhasne. Ve skutečnosti se jedná o místo nazvané ve Starém Zákoně, údolí syna Hinomova, (Jeremiáš 7 kapitola verš 31 -34).

 

Gehena je jméno pro údolí, těsně za Jeruzalémem - místo, které bylo dobře známé Židům, kteří naslouchali kázáním Krista. Bylo to místo, kde se pálily odpadky z města, a proto tam bylo plno červů a oheň stále hořel, nikdy nehasl. V dobách obléhám a války se tam pálila i těla mrtvých.

 

Bylo to místo zkázy: a tak „hodit do Geheny“ znamenalo zcela zničit.

 

V Markovi, kapitola 9, verš 43 Pán Ježíš varoval lidi, aby se stranili všeho, co je odvádělo pryč od Boha a tím se vyhnuli úplnému zničení - zničení věčnou smrtí.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs

 

OTÁZKY LISTU ČÍSLO 4

 

Tyto otázky jsou k lekci číslo 10, 11a, 12.

 

 

Otázky k Lekci číslo 10.

 

1) Co král David si přál udělat pro Hospodina Boha?

 

2) Proč byl potomek - který byl Davidovi slíbený od Boha - neobyčejný, odlišný od kteréhokoliv jiného člověka?

 

3) Vypište verše, které dokazují, že tento Davidovi slíbený potomek bude kralovat navěky.

 

 

Otázky k Lekci číslo 11.

 

1) Popište, jak první muž - Adam - byl vytvořen. Co Adama oživilo?

 

2) Jak Adam a Eva byli potrestáni, když překročili Boží zákon? Boží přikázání znělo: „Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez.“

 

3) Jak my jsme tím postiženi?

 

 

Otázky k Lekci číslo 12.

 

1) Co se stane s člověkem, když zemře? Znáš verše z Bible, které to vysvětlují?

 

2) Jakou má člověk Naději, věří-li v Krista?

 

3) Co znamená slovo „Peklo“ v Bibli? Jak tomu rozumíš?

 

 

Vysvětli: Matouš kapitola 5 a verš 30:

 

„A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď ptyč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.“

 

Co toto „peklo“ znamená? Kam se tělo dostane?

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 13

 

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ.

 

Týdenní čtení -                        1 Mojžíšova, kapitoly 42-44:

                                                List Filipským, kapitoly 1-2.

 

Čtení pro studium lekce -        1 List Korintským, kapitola 15.

 

Slovo „zmrtvýchvstání“ znamená navrácení zpět do života. Jistě to byla nejúžasnější událost, v historii světa, když Ježíš Kristus, pomocí Boží síly, vstal z mrtvých po třech dnech v hrobě.

 

Když Ježíše jeho učedníci uviděli, jednoduše nemohli pro samou radost, věřit vlastním očím. Mysleli, že je to duch, ale Ježíš jim řekl:

 

„,Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.‘ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: ‚Máte tu něco k jídlu?‘ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.“ (Lukáš, kapitola 24, verše 39-43).

 

Nakonec se přesvědčili, že to co je psáno v Písmu Svatém (Starém Zákoně) se naplnilo. Ježíš Kristus byl vzkříšen. Žije! A Bůh mu dal věčný život. V Zjevení, kapitola 1, verš 18 čteme Ježíšovo řčení, „a hle, živ jsem na věky věků.“

[Resource Manager]

Ježíš vzkřísí své následovníky.

 

Ježíš učil své učedníky, že i oni budou vzkříšeni. Podívejte se opět na verš, který jsme právě citovali. Ježíš řekl: „Já jsem první i poslední, ten živý“ byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu (Zjevení, kapitola 1, verš 18).

 

Nyní, jestliže máte klíče ke dveřím, znamená to, že je můžete otevřít. Ježíš má klíče k záhrobí. Jinými slovy, Ježíš má sílu otevřít hroby a vysvobodit ty, kteří tam byli pochováni.

 

Tato síla mu byla dána Bohem -Otcem. Čtete v Janovi, kapitola 5, verše 20-29. Obzvláště si dobře všimněte verše 21, který říká:

 

„Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.“

 

Probudit znamená oživit: a Bůh dal Ježíši sílu k oživení mužů i žen.

 

Naděje pro všechny věrné.

 

Věřící po věky umírali, těšíce se na den vzkříšení! Na den, kdy vstanou z mrtvých. Pavel nám říká o některých z nich, že:

 

„...zemřeli ve víře, i když se splnění slibů nedožili.“ (Židům, kapitola 11, verš 13).

 

Dále říká o těchto lidech, kteří:

 

„...nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás“ (List Židům, kap. 11, verše 39- 40).

 

Z těchto veršů vidíme, že dar věčného života bude dán všem pravým věřícím ve stejné době.

 

První křestané se též těšili na tuto dobu. Když někdo zemřel, říkali, že „usnul“, protože tak, jak se lidé probouzejí ze spánku, tak i učedníci budou „probuzeni“ ze smrti. V Evangelium podle Jana kapitola 11, verš 11 až 14 Pán Ježíš řekl: „Náš přítel Lazar usnul“ (verš 11).

[Resource Manager]

Kdy se uskuteční zmrtvýchvstání?

 

Téměř 2000 let uplynulo od doby, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Kdy vzkřísí ty, kteří „zemřeli ve víře“?

 

Tuto otázku nám odpovídá apoštol Pavel. V 1 Listu Korintským, kapitola 15 nám říká:

 

„..jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.“ (verše 22 - 23).

 

Víme již, že Ježíš se vrátí, aby ustavil Království Boží a vládl nad celým světem. A když Pán Ježíš přijde, v tento čas, vzkřísí mrtvé. Těm, kteří byli věrní, bude dán věčný život a potom bude jim dána velká výsada, budou pomáhat Ježíšovi při vládě na zemi, jak to čteme ve Zjevení, kapitola 5, verše 9-10. Zde čteme slova písně, která se bude zpívat v ten den:

 

„...protože jsi byl obětován, svou krví si Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha: a ujmou se vlády nad zemí.“

 

Někteří budou naživu, když přijde Pán Ježíš.

 

A co ti věřící, kteří budou naživu, když se Ježíš vrátí? Ježíš řekl, že když přijde:

 

„...vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebes ke druhým.“ (Matouš, kapitola 24, verš 31).

 

V 1 Listu Tesalonickým kapitola 4, verše 14-17 Pavel říká o tom trochu víc. Říká:

 

„Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slov Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve: potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchvácení v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“

 

Mrtví budou vzkříšeni, živí budou shromážděni spolu a všichni se zjeví před Pánem Ježíšem. Předtím, než věrným dá věčný život, musí být soud - ale o tom budete více slyšet v budoucí lekci.

 

Znovu si přečtěte 1 List Korinským, kapitola 15, verše 51-58. Zde apoštol mluví o době, kdy pravým věřícím bude dán velký dar věčného života, anebo - jak to nazývá Pavel - nesmrtelnost. Protože se těšíme na tu dobu, apoštol Pavel nás nabádá, říká nám abychom byli:

 

„... pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně.“

 

Několik bodů k zapamatování.

 

1) Pán Bůh dal Ježíšovi sílu vzkřísit mrtvé.

2) A udělá to, když se vrátí na zem.

3) Současně shromáždí ty, „v Kristu“, kteří budou při jeho příchodu naživu.

4) Všem, kteří byli věrní, dá věčný život a budou žít a vládnout s Pánem Ježíšem.

[Resource Manager]

Christadelphian biblický korespondenční kurs – Číslo 14

 

SOUDNÁ STOLICE.

 

Týdenní čtení -                        1 Mojžíšova, kapitola 45 - 47:

                                                List Filipským, kapitoly 3 - 4.

 

Čtení pro studium lekce -        Matouš, kapitola 25.

 

Té noci, kdy Jidáš zradil Pána, Pán Ježíš mu dal poslední varování:

 

„běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“ (Marek, kapitola 14, verš 21.)

 

Tím, že Jidáš zradil, svobodně se rozhodl a dobrovolně se obrátil proti Pánu Ježíši a sám si vybral cestu špatnosti. V každé generaci byli lidé, kteří vědomě, ze svého rozhodnutí se odvrátili od Boha a vybrali si cestu hříšnosti. Tito lidé musí nést odpovědnost za to, že milovali tmu více než světlo. Zasluhují přísné odsouzení. Proto řekl Ježíš o Jidášovi:

 

„Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“

 

Soud musí být.

 

Když o tom budeme přemýšlet, budeme vidět nutnost soudu lidí po zmrtvýchvstání.

 

Bůh je milující, ano: ale je i spravedlivý, svatý a moudrý. Nemohl by dát věčný život těm, kteří pohrdli Jeho láskou, nesnažili se Mu sloužit a poslouchat Jej, i když věděli, že Syn Boží zemřel za ně.

 

Pavel v Listu Římanům, kapitola 14, verš 10 říká:

 

„Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží .“

 

A opět píše v 2 Listu Korintským, kapitola 5, verš 10:

 

„Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.“