Vyznání víry, tvořící základ společenství BRATRŮ V KRISTU

Resource Manager · July 4, 2010

Vyznání víry, tvořící základ společenství BRATRŮ V KRISTU

Základem je kniha, běžně známá jako Bible. Obsahuje spisy Mojžíšovy, proroků a apoštolů a je jediným zdrojem vědomostí o Bohu a jeho úmyslech, který je v současné době na zemi k dispozici. Bible byla celá napsána pisateli inspirovanými Bohem a je ve všech svých částech bez chyb - s výjimkou takových, které mohou být způsobeny překladem či přepisem (Neh 9,30; J 10,35; 1 K 2,13 14,37; 2 Tm 3,16; Žd 1,1; 2 Pt 1,21;).

Pravda, kterou máme přijmout

Že jediným pravým Bohem je ten, který se zjevil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi prostřednictvím andělské návštěvy a vidění. Mojžíšovi se ukázal v hořícím keři (ohněm nestráveném) a na Sínaji. Sám sebe vyjevil v Pánu Ježíši Kristu jako nejvyšší v sobě existující Božství, jediný Otec, přebývající v nepřístupném světle, ale všudypřítomný skrze svého Ducha , který tvoří s jeho osobou jednotu v nebi. Ze své vlastní neodvozené energie stvořil nebe a zemi se vším, co na nich je (Dt 6,1-4; 1 Kr 8,30-39.43.49; 1 Pa 29,11-14; 2 Pa 16,9; Neh 9,6; Jb 9,4 26,13 28,24 34,21 a kap. 38,39 a 40; Ž 33,13-14 44,22 62,12 92,6 94,9 104,24 123,1 124,8 139,7-11 145,3 146,6 147,4-5 148,5; Př 15,3; Iz 26,4 28,29 40,13-27 43,10-12 44,6-8 45,5 46,9-10; Jr 10,12-13 23,24 27,5 32,17-25 51,15; Am 9,2-3; Mt 6,9; Mk 12,29-32; Sk 14,15 17,24.27-28; Ř 16,27; 1 K 8,4-6; Ef 4,6; 1 Tm 1,17 2,5 6,15-16).
Že Ježíš Nazaretský byl Synem Božím, zrozeným pannou Marií skrze Ducha svatého bez zásahu muže a později při svém křtu vrchovatě posvěceným stejným Duchem (Iz 7,14 11,2 42,1 61,1; Mt 1,18-25 3,16-17; L 1,26-35; J 3,34 7,16 8,26-29 14,10-24; Sk 2,22-24.36; Ga 4,4; 1 Tm 3,16).
Že objevení se Ježíše Nazaretského na Zemi bylo vynuceno vzhledem k situaci a postavení, do kterého bylo lidstvo přivedeno okolnostmi, spojenými s prvním člověkem (Gn 3,19; Ř 5,12-19; 1 K 15,21-22; 2 K 5,19-21).
Že tím první člověkem byl Adam, kterého Bůh stvořil z prachu země jako živého tvora, resp. přírodní tělo, ve kterém je život. Bůh stvořil člověka „velmi dobrého“ rodem i postavením a podřídil ho zákonu, čímž se pokračování života stalo závislým na poslušnosti (Gn 2,7.17 18,27; Jb 4,19 33,6; 1 K 15,46-49).
Že Adam porušil tento zákon, byl shledán nehodným pro nesmrtelnost a odsouzen k návratu do země, z níž byl vzat. Rozsudek, který znesvětil jeho bytí, se stal fyzikálním zákonem pro něho i pro všechny jeho potomky, na něž byl přenesen (Gn 3,15-19.22-23; Jb 14,4; Ž 51,7; J 3,6; Ř 5,12 6,12 7,18-24; 1 K 15,22; 2 K 1,9 5,2-4; Ga 5,16-17).
Že Bůh ve své laskavosti připadl na plán obnovy, aniž by ustoupil od svého spravedlivého a nutného zákona hříchu a smrti. Plán, který by mohl v budoucnosti zachránit lidstvo před zničením a zalidnit zemi bezhříšnými nesmrtelníky (J 1,29 3,16; Ř 3,26; 2 Tm 1,1.10; Tt 1,2; 1 J 2,25; Zj 21,4).
Že slavnostně uvedl tento plán tím, že dal zaslíbení Adamovi, Abrahamovi a Davidovi a poté jej podrobněji ozřejmil skrze proroky (Gn 3,15 22,18; Ž 33,5 89,35-38; Iz 25,7-9 51,1-8; Jr 23,5; Oz 13,14).
Že tyto sliby směřují k Ježíši Kristu, který musel být zrozen v odsouzeném rodu Abrahama a Davida a který musel získat skrze přijetí jejich odsouzené přirozenosti a svojí naprostou poslušností oprávnění ke vzkříšení; který dále svou smrtí ruší zákon odsouzení pro sebe a pro všechny ty, kteří mu uvěří a budou ho poslouchat (Ž 2,6-9; Jr 23,5; Da 7,13-14; Za 14,9; Mt 25,21; Mk 16,16; J 5,21-22.26-27 14,3; Sk 13,34-39; Ř 1,3 3,22 5,19-21 6,9-10 8,3-4; 1 K 15,45; Ga 1,4 4,4-5; Ef 1,9-10; Žd 1,9 2,14-17 5,3-9 7,27 9,26; Zj 1,18 2,7 3,21 11,15).
Že kvůli tomuto poslání bylo zapotřebí zázračného zrození Krista z lidské matky, aby mohl sdílet naše odsouzení a zároveň takto být bez hříchu i tím, kdo může být vzkříšen po utrpení, jež vyžadovala smrt podle Boží spravedlnosti (Iz 7,14; Mt 1,18-25; Lk 1,26-35; Ř 1,3-4 8,3; 2 K 5,21; Ga 4,4; Žd 2,14-17 4,15).
Že takto počat Bohem, jenž v něm přebýval a jej používal skrze v něm působícího Ducha svatého, Ježíš byl Emmanuel, Bůh s námi, Bůh takto projeven v těle – avšak měl po dobu svého přírodního života stejnou přirozenost jako smrtelný člověk, neboť pocházel z ženy, z domu a rodu Davidova. Proto trpěl ve dnech své tělesné podoby všemi důsledky, jež dopadly následkem Adamova přestupku na všechny lidi, a to včetně smrti, kterou s nimi sdílel účastí na stejné fyzické podstatě (Mt 1,23; Ga 4,4; 1 Tm 3,16; Žd 2,14.17).
Že poselství, které přinesl od Boha svým soukmenovcům, Židům, bylo výzvou ke kajícnosti nad vším špatným jednáním a k uznání jeho božského synovství i židovské královské hodnosti a také vyhlášením radostné zvěsti o tom, že Bůh skrze něho obnoví jejich království a splní vše, co bylo zapsáno proroky (Mt 4,17 5,17.20-48 19,28 21,42-43 23,38-39 25,14-46 27,11-42; Mk 1,15; L 4,43 13,27-30 19,11-27 22,28-30 24,44; J 1,49 9,35 10,24-25.36 11,27 19,21).
Že za poselství, které Ježíš zvěstoval, byl Židy a Římany usmrcen. Ti byli ovšem pouhým nástrojem v rukou Božích, neboť činili to, co On předurčil, dříve než to bylo uděláno – totiž odsouzení hříchu v těle skrze oběť Ježíšova těla, a to jednou provždy, aby tak smírnou obětí byla vyhlášena Boží spravedlnost jako základ pro odpuštění hříchů. Všichni, kdo se přiblíží Bohu skrze tohoto ukřižovaného, ale vzkříšeného představitele Adamova neposlušného rodu, dojdou odpuštění. A tak symbolicky jeho krev očišťuje od hříchu (Mt 26,28; L 19,47 20,1-16 22,20 24,26.46-47; J 11,45-53 14,6; Sk 4,12.27-28 10,38-39 13,26-29.38; Ř 3,25 8,3 15,8; Ga 1,4 2,21 3,21-22 4,4-5; Žd 7,27 9,14-15.26-28 10,10; 1 Pt 2,24 3,18; 1 J 1,7).
Že třetího dne ho Bůh vzkřísil z mrtvých a vyzdvihl na nebesa jako kněžského prostředníka mezi Bohem a člověkem v procesu povolávání těch lidí, kteří budou spaseni vírou a poslušností Pravdě (Sk 2,24-27 10,40 13,30-37; 1 K 15,4).
Že je knězem pouze nad svými vlastními lidmi a nepřimlouvá se za svět či za vyznavače, kteří jsou oddáni neposlušnosti; přimlouvá se však za své chybující bratry, jestliže vyznají a opustí své hříchy (Př 28,13; L 24,51; J 17,9; Sk 5,31 13,39 15,14; Ef 1,20; 1 Tm 2,5; Žd 4,14-15 8,1 10,26; 1 J 2,1).
Že poslal své apoštoly, aby vyhlásili spasení skrze něho, neboť je jediným jménem zpod nebe, jehož prostřednictvím mohou být lidé spaseni (Mt 28,19-20; L 24,46-48; Sk 1,8 4,12 26,16-18).
Že cestou k dosažení této spásy je věřit v evangelium, které kázali, přijmout Kristovo jméno a jeho službu skrze ponoření do vody a trpělivě pokračovat v zachovávání všeho, co přikázal. Nikdo jiný nemůže být uznán za jeho přítele než ten, který činí, co přikázal (Mt 28,20; Mk 16,16; J 15,14; Sk 2,38.41 8,12 10,47 13,48 16,31; Ř 1,16 2,7 6,3-5; Ga 3,27-29).
Že evangelium sestává ze zvěsti o království Božím a o jménu Ježíše Krista (Sk 8,12 19,8.10.20 28,30-31).
Že zvěst o království Božím znamená skutečnosti, které jsou dosvědčeny ve spisech proroků i apoštolů a blíže určeny v následujících dvanácti bodech.
Že Bůh ustaví na zemi Království, které vyvrátí všechna ostatní a přemění je v „království našeho Pána a jeho Mesiáše“ (Iz 2,2-4 11,9-10 32,1.17; Da 2,44 7,13-14; Zj 11,15).
Že k tomuto účelu sešle Bůh na konci doby pohanů na zem osobně Ježíše Krista (Ž 102,17.22; Da 7,13; Sk 1,9.11 3,20-21; 2 Tm 4,1).
Že Království, které zřídí, bude obnoveným izraelským královstvím, a to na území, jež zaujímalo dříve. Bude to země, která byla na základě smlouvy odkázána do věčného vlastnictví Abrahamovi a jeho potomku /Kristu/ (Gn 13,14-17; Lv 26,42; Jr 23,3-8; Ez 37,21-22; Am 9,11.15; Mi 4,6-8 7,20; Ga 3,16; Žd 11,8-9).
Že tato obnova království pro Izrael povede k návratu Židů - Božího vyvoleného leč rozptýleného národa; k jejich znovudosazení do země jejich otců, kdy dojde k napravení jejího „zpustošení mnoha generacemi“, a k opětovnému vybudování Jeruzaléma jakožto „trůnu Pána“ a metropole celého světa (Iz 11,12 24,23 51,3 60,15 62,4; Jr 3,17 31,10; Ez 36,34-36; Jl 3,17; Mi 4,7-8; Za 8,7-8).
Že vládnoucím orgánem takto zřízeného království budou Kristovi bratři všech generací, zdokonaleni vzkříšením a proměnou a tvořící - s Kristem jako svou hlavou - ono kolektivní „semeno Abrahamovo“, v němž dojdou požehnání všechny národy. Zahrnuti budou též „Abraham, Izák a Jákob i všichni proroci“ a ti z jejich epochy se stejnou věrností (Da 12,2; Mt 24,34.46; L 13,28 14,14; J 5,28-29 6,39-40; 1 Te 4,15-17; Zj 11,18).
Že při Kristově příchodu budou ještě před ustavením Království zodpovědní (totiž ti, kteří znají zjevenou vůli Boží, a byli vyzváni, aby se jí podřídili), mrtví i živí – poslušní i neposlušní – povoláni před soudný stolec Kristův, „souzeni podle svých skutků“ a „dostanou odplatu za to, co činili ve svém životě, ať dobré či zlé“ (Ř 2,5-6.16 14,10-12; 1 K 4,5; 2 K 5,10; 2 Tm 4,1; Zj 11,18).
Že nevěřící budou předáni hanbě a „druhé smrti“ a že věřící obdrží nesmrtelnost, budou vyvýšeni k vládě spolu s Ježíšem jako společní dědicové Království, spoluvlastníci země a společní vykonavatelé Boží autority mezi lidmi ve všech záležitostech (Př 10,25-29; Ž 37,9.22.29-38 49,8-10; Da 7,27 12,2; Mal 4,1; Mt 5,5 7,21 8,12 25,31-46; L 22,29-30; J 10,28; Ř 2,7; 1 K 15,51-55; 2 K 5,1-4; Ga 5,21 6,8; 1Te 2,12; 2 Te 1,8; 2 Tm 2,12; Žd 10,26-29; Jk 1,12; 2 Pt 1,11 2,12; Zj 3,21 5,9-10 21,8).
Že takto uspořádané království Boží bude trvat tisíc let, během nichž hřích a smrt budou nadále působit mezi Boží autoritě podřízenými obyvateli - leč v mnohem menší míře než nyní (Iz 65,20; Ez 37,22.25; 1 K 15,24-28; Zj 11,15 20,4-9).
Že bude zavedeno právo a vyjde mezi národy jakožto „pokyny o spravedlnosti“, které vyústí ve zrušení války po celém světě a „země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře“ (Iz 2,3-4 11,1-5 42,4; Mi 4,2; Abk 2,14).
Že posláním Království bude podrobení všech nepřátel a nakonec samotné smrti, a to zpřístupněním cesty života všem národům, které na ni vstoupí prostřednictvím víry během onoho tisíciletí, a (fakticky) na jeho konci (Iz 25,6-8; 1 K 15,25-26; Zj 20,12-15 21,4).
Že na konci tisíciletí bude všeobecné vzkříšení a soud, jehož výsledkem bude konečné zničení špatných lidí a uvedení do nesmrtelnosti těch, kteří potvrdí v průběhu tisíciletí své oprávnění (v milosti Boží) k věčnému životu (1 K 15,24; Zj 20,11-15).
Že potom předá Ježíš vládu svému Otci, který se projeví jako „všecko ve všem“; hřích a smrt budou odstraněny z cesty a lidský rod bude zcela obnoven pro přátelství Božstva (1 K 15,28).